„Jsem už mimo obraz.“ Přes 40 let plnil Troška naše kina, teď se stahuje i kvůli bakterii na plicích

Když v prosinci 2024 pražská O2 arena ohlásila velkolepou retrospektivu nazvanou Všehovzpomínání, vypadalo to jako korunovace kariéry. Dva večery, 7. a 8. února 2026, orchestr a sbor pod vedením Petra Maláska, hosté jako Dana Morávková, Jan Čenský nebo Helena Vondráčková. Jenže oba termíny skončily se statusem „zrušeno“ a Troška místo jeviště volí gauč, spánek a ticho podkrovního bytu, kde žije s bratrem a jeho rodinou. V březnu 2026 to shrnul dvěma větami: „Jsem už mimo obraz. Chci mít klid.“

Zlom přišel v září 2025. Troška strávil týden v nemocnici, kde mu chirurgové odstranili nález na zádech, podle tehdejších rozhovorů šlo o infekční absces. Sám ho s typickým humorem nazval „moribundus“. Histologie nakonec vyloučila rakovinu, ale léčba neskončila: následovaly antibiotika, kontroly, a hlavně drtivá únava, kterou režisér spojoval i s covidem, po němž se podle vlastních slov nikdy úplně nezvedl.

V rozhovoru pro Blesk v září 2025 mluvil o bakterii, kterou měl vdechnout a která napadá plíce. Oficiální lékařská zpráva veřejně dostupná není, takže přesnou diagnózu známe jen z jeho vlastního vyprávění. Jisté je jedno: energie, s níž desítky let objížděl republiku, se vytratila.

Plánovaná Troškarevue nebyla komorní beseda. Šlo o produkci dimenzovanou na tisíce diváků, s desítkami účinkujících a měsíci příprav. Troška sám řekl, že na akci takového rozsahu prostě nemá sílu. Pořadatelé zrušení oznámili s odkazem na jeho pobyt v nemocnici a plán dlouhodobé léčby. A to bez náhradního termínu.

Troška přesto úplně nezmizel. Na 13. a 14. června 2026 přijal účast na vzpomínkové akci 90 růží pro Helenu, která se koná na Zámku Hoštice nedaleko Volyně v jižních Čechách. První termín se vyprodal tak rychle, že pořadatelé přidali druhý den.

Proč zrovna tohle? Odpověď je prostá a osobní. S Helenou Růžičkovou se Troška znal zhruba třicet let. Spolupracovali nejen na trilogii Slunce, seno…, ale i na pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci. „Byli jsme jako jedna duše,“ řekl v březnu 2026 ve Snídani s Novou.

Troškova veřejná přítomnost nebyla jen filmová. Od celovečerního debutu Bota jménem Melichar v roce 1983 natočil desítky titulů: Slunce, seno…, Kameňák, Princezna ze mlejna, Čertoviny. Roky k tomu objížděl republiku s vyprávěčským programem, kde obecenstvu servíroval historky ze zákulisí natáčení. Ještě v roce 2024 vyšel dokument Troška krásných střípků, v němž sám provází diváky svou tvorbou. Kontrast s dneškem je ostrý: žádné turné, žádné nové natáčení, žádné plány na velký sál.

Přesto by bylo nepřesné mluvit o definitivním odchodu ze scény. Troška v září 2025 připustil, že kdyby se uzdravil, téma veřejných akcí se může vrátit. Jenže „kdyby“ je podmínka, kterou zatím nesplnil. Tak mu přejme, aby se to obrátilo. V zásobě má totiž ještě spoustu skvělých nápadů, které by si cestu mezi lidi rozhodně zasloužily.

Zdroj:

https://in-lifestyle.cz/zdenek-troska-zdravotni-problemy-video-slzy/

https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/642813-dojemna-vzpominka-trosky-na-ruzickovou-s-helenou-jsme-byli-jako-jedna-duse

https://youtu.be/-1twPf0HqQE?