Článek
U něj doma se s žádnou hereckou dráhou vůbec nepočítalo. Rodiče byli totiž radikálně proti, chtěli mít ze syna poctivého řemeslníka, nejlépe tesaře, případně pracanta v berounských slévárnách. To by tak hrálo, aby jim doma rostl nějaký komediant! V jejich očích bylo řemeslo jistota, herectví jen nejisté bláznovství. Jenže Vašek měl hlavu tvrdou a moc dobře věděl, že ho srdce táhne jinam.
Od vojny rovnou k divadlu
Zlom přišel na vojně. Právě tam Sloup pochopil, že ho to táhne k divadlu víc než k ponku nebo peci. Přihlásil se na DAMU, což doma, jak asi tušíte, příliš velké nadšení nevyvolalo. Spíš naopak. Rodiče kroutili hlavou a maminka se za synovo „komediantství“ dokonce styděla. Když se jí někdo zeptal, kde její syn studuje, obvykle jen bezradně krčila rameny a po jeho první premiéře se prý bála vyjít z domu, aby ji sousedé nepomlouvali. Paradox osudu? Právě díky herectví se Sloup zapsal do paměti diváků na dlouhá léta. Ale na to si ještě chvíli počkáme.
Mistr malých rolí, který se ničeho nebál
Na DAMU měl štěstí na silný ročník. Studoval totiž třeba s Jiřím Krampolem, Ladislavem Mrkvičkou nebo Josefem Abrhámem. Ale jejich brzký úspěch jim nijak nezáviděl. Vůbec mu nevadilo, že oni většinou sbírali hlavní role, zatímco on ty menší. Styl se na ně totiž stal specialistou. Bez nadsázky. Do filmů a seriálů vkládal díky své přítomnosti jen malé epizody, ale zato zahrané tak, že si ho divák zapamatoval.
Máma se za něj styděla. Přesto si herec malých rolí Václav Sloup získal diváky. Umíral ale těžce
Přezdívka „mistr malých rolí“ proto rozhodně nevznikla náhodou. Naopak. Režiséři věděli, že Václav Sloup dokáže i z krátkého výstupu udělat výrazný moment, který si ostatní na dlouho zapamatují. Pamatujete řidiče Čahouna z filmů Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem? Nu, tak přesně o tom mluvím.
Soukromí bylo všechno, jen ne klidné
V osobním životě už to bohužel taková sláva nebyla. Dvaadvacet let žil v manželství s ženou Alenou, společně vychovali dceru Věru. Pak se ale všechno zvrtlo a on zůstal v žižkovském bytě sám. A vydržel tam dlouho. Jeho dcera si ho vzala k sobě až ve chvíli, kdy se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil. Rodina, která mu zpočátku házela klacky pod nohy, se nakonec stala největší oporou.
Nemoc, o které mlčel
Dlouho se nevědělo, že Václav Sloup dlouhá léta bojoval s cukrovkou. Podle výpovědi bývalé manželky si však po sedmdesátce přestal píchat inzulin. Proč, to nikomu neřekl (dost možná prostě rezignoval, protože na komplikace spojené s cukrovkou zemřel i jeho otec), ale dopadlo to, jak nejspíš muselo. Následoval kolaps, hospitalizace a přesun do domova seniorů. Možná jeho stav souvisel s počínající demencí, kdo ví. Ovšem i přes svůj těžký stav si Sloup na nové prostředí zvykl a těšil se z návštěv přátel.
„„Sestřičky jsou hodný a strašně fajn… Člověk si zvykne. Je tu kavárna, doktoři, všechno po ruce,“ pochvaloval si, když ho navštívili novináři. Na svůj „harém sestřiček“ nedal dopustit.
Pravidelně za ním chodil například Jiří Krampol, který na něj vzpomínal s velkou láskou a respektem. V domově seniorů strávil Sloup osm let, než jeho život v roce 2014 definitivně uzavřela mrtvice.
Jeho odkaz ale nezemřel. Diváci si ho dodnes pamatují třeba jako Láďu Brabce z Chalupářů, ale i jako strýce Olina z Bakalářů nebo hrobníka Bartka ze seriálu Ulice, s nímž se po smrti manžela sblížila postava Vilmy Nyklové. A připomíná také fakt, že ne každý herec šel k umění rovnou. Někdo měl být lékař, jiný obchodník a Sloup měl být tesařem. Ovšem nikdy neodtesal ani štěpinku. Život si zkrátka chodí vlastními cestami. A je to dobře.
Zdroje:
