Článek
Mám za sebou zajímavý festival rostlin. Zajímavý – a neopakovatelný (tedy alespoň pro mě – už tam nikdy nepůjdu). A bylo zajímavé pozorovat lidi okolo – třeba jako tuhle paní, se kterou jsem se potkala u pokladny.
Kočárky sem nepouštějte, to se nedá
Rostlin hodně, lidí hodně – fronty slušné. Tak nějak by se dala shrnout situace. Ale pořád to odsýpalo mnohem rychleji, než jsem zažila jinde, takže vlastně pohodička. I tak vám ale deset minut stání dá čas rozhlédnout se okolo (pokud už se tedy nechcete znovu dívat na regály s květinami – což nedoporučuju, protože by vám mohlo v košíku snadno skončit ještě něco dalšího). A tahle paní, o které budu mluvit, si zrovna odlovila obsluhu.
„Dělejte něco s těmi frontami. A s těmi lidmi. Třeba ty kočárky. Na takovéhle akce byste vůbec neměli kočárky pouštět. Viděla jsem dokonce i maminku se psem. Vždyť se tu kvůli nim nedá projít. Ať si zařídí hlídání nebo to odstaví u vchodu.“
Obsluha byla tímhle požadavkem značně zaskočená. Mladík, kterého si odchytla, se zaraženě usmál a pronesl něco o tom, že na takovéhle akci jsou vítáni všichni.
„Ale vždyť se tam nedá chodit, chtěla jsem orchidej a nedostala jsem se tam. Je to pro ty děti i nebezpečný.“
„Nebezpečný je setkání s takovýma fúriema,“ houkl od jiné pokladny starší pán.„To mají mámy sedět na zadku, nebo co? Vaše maminka taky seděla? Vypadalo by to tak, chovat vás totiž nenaučila.“
„A ještě lidi o berlích vyhoďte. A viděl jsem paní na vozíčku, tu byste přibrala taky, ne?“ přidal se další pán – tentokrát z hloučku za pokladnami, který si už zakoupené květiny balil do papíru neb venku byl trochu mráz (tedy balil to pro svou paní, která vše nadšeně fotila a kamsi sdílela). Obsluha využila zmatku a někam se zdekovala. Nedivím se. Paní se rozhlédla a odešla. Jen doufám, že si nešla odlovit někoho jiného.
Sama měla máslo na hlavě
Za chvíli mi ale do zorného pole přišla znovu. Jasně – metelila si to s poměrně velkou monsterou k pánovi, který stál uprostřed prodejní plochy s plným košíkem a nějakou palmou v ruce. Postavila kytku k němu a zase odpelášila. Sama si tedy posilu přivedla, byla v mnohem lepší situaci než spousta lidí, kteří si prostě partnera či partnerku sehnat nedokázali (a to opravdu vždycky nejde – co si budeme povídat), a stejně měla odvahu takhle vyštěkávat. Myslím, že jsme před sebou měli klasický příklad jájismu – já, já a jenom já – tentokrát naštěstí odkázaného do patřičných mezí. Naštěstí.
