Článek
Nový rok se nese ve znamení zdražování. To je asi klasika. Zdražilo všechno – včetně babiččiny odlehčovací služby, pedikérky, kadeřnice a úklidové služby. Takže o něco málo úspor, co jsme jako rodina měli, šlo zase na to. A do toho se babi ozvala, že musíme do lékárny.
Léky, doplňky, kosmetika
No, měla toho docela dost. Klasické léky od doktora. Doplňky stravy, obvykle také doporučené lékařem – a taky nějakou tu kosmetiku. Lactovit s regenerační složkou, který má ráda, jsem do košíku ještě dala – ale její oblíbený krém na vrásky už ne. I bez akce stál necelou pětistovku a jak jsem to tak zhruba propočítávala, už na něj prostě nebylo. No, bohužel. Babi bude muset vydržet do další výplaty.
Zkusím to zase potočit na nějakých víkendových brigádách. Občas se něco najde. Lepší je to v létě, to je dost různých věcí, které můžete dělat venku. No, budu muset vydržet.
Jaktože jsi nevzala ten krém na vrásky?
Z lékárny jsem donesla věci za víc než 2 000, ale babi bazírovala právě na tom krému. Marně jsem jí vysvětlovala, že už prostě NEMÁM. A když pořád nedala pokoj, uklouzlo mi, že ho nepotřebuje. Jo, nejradši bych si nafackovala, babi si na vzhledu vždycky zakládala. Ale co už teď. A to byl oheň na střeše.
„Tak jsi neměla brát ty léky na tlak, ušetřila bys za doplatek.“
„Babi, doplatek byl asi stovku, to by mě nevytrhlo. Navíc je potřebuješ.“
„Tak tu výživu na klouby.“
„Aby ses zase nemohla hýbat? To jako budeš radši ležák, ale bez vrásek?“
„Nebo ty proužky na cukr…“
Zkrátím to, nikam jsme se nedobrali. Nekoupila jsem nic zbytečného a podle mě tu nejzbytečnější věc jsem vynechala. Kdykoli jindy bych jí ji vážně bez problémů koupila, ale teď…
A stejně na tom babi bazíruje už pár dní. Vypadá prý den ode dne hůř. A můžu za to já. Asi bych to nedávala za vinu úplně senilitě, ona byla taková vždycky. Ale řeknu vám, že potom mám vážně občas chuť se vším praštit, věnovat se jen manželovi a dětem a zbytek nechat, ať si dělá, co chce. Moje nervy.
