Článek
Ano, bohužel je to tak. Je to už sedm let, co nás tenhle sympaťák opustil, a dodnes z toho mrazí. Aleš nebyl jen tváří z Ordinace v růžové zahradě nebo Cest domů, byl to kluk plný života, kterému osud vystavil stopku v pouhých třiceti letech. A to způsobem, ze kterého se tají dech – během jediného dne totiž bylo, jak se říká, po všem. Ale mohl si za to bohužel i tak trochu sám.
Jeden boj s rakovinou vybojoval, pak ji ale ignoroval
Aleš Kubát totiž nebyl v boji s rakovinou žádný nováček. Už jednou téhle zubaté potvoře utekl z lopaty. Lékaři mu kdysi vyřízli malý nádor a on, plný optimismu a mladické síly, uvěřil, že má vyhráno. Jenže rakovina je zákeřná mrcha a ráda se vrací. Aleše proto lékaři zvali na pravidelné kontroly – chtěli si to zkrátka dobře pohlídat. Jenže on se na to tak trochu vykašlal, i když rodině a především své mamince pravidelně tvrdil, že prevenci rozhodně nezanedbává.
Tak moc se chtěl vrátit do normálního života – čekala na něj třeba prkna Národního divadla v Brně nebo pražské Rejdiště – že si odmítal připustit jakékoliv varovné signály. Možná to znáte taky – občas nás někde píchne, zabolí, ale mávneme nad tím rukou. A přesně tak to dělal i Aleš.
Měl hodně plánů a prostě se nechtěl nechat zdržovat. Kromě Ordinace v růžové zahradě jsme ho mohli vidět třeba i v Rodinných případech nebo v Troškových Strašidlech.
„Momentálně hrál v Divadelní společnosti Julie Jurištové krále v Pyšné princezně, roli Petra v Čertově švagrovi a prince v Šípkové Růžence, všechno hlavní role. S Danou Bartůňkovou hrál Jindřicha v Princezně ze mlejna a právě zkoušel novou inscenaci Brejle,“ prozradila webu TN krátce po jeho smrti jeho sestra Kateřina Kubátová. Kromě toho prý také chystal nové písně na své druhé CD, které ale už vydat nestihl. A pak přišly ony Vánoce v roce 2018.
Ze žlučníku se vyklubalo něco mnohem horšího
„To bude jen žlučník,“ říkal si nejspíš Aleš, když ho o svátcích začalo trápit břicho. Nechtěl kazit rodičům náladu, nechtěl být za chudinku. Jenže nevěděl, že v jeho těle už doslova tiká časovaná bomba.
Ráno na Boží hod, kdy se většina z nás ještě převaluje v posteli, proto odjel do nemocnice. V břiše si nahmatal něco tvrdého, ale to, co přišlo, nečekal nejspíš ani v těch nejčernějších nočních můrách. Nádor se znovu vrátil a tentokrát metastázoval do celého břicha. Z nemocnice si odnesl výhled na další léčbu, ale k té už nedošlo.
Vrátil se domů, ke své rodině. Ale než stihli tu příšernou zprávu vůbec zpracovat, jeho stav se náhle zhoršil. Zemřel přesně tak, jak přišel na svět – v náručí své mámy. Nádor praskl, organismus zaplavila otrava a mladé tělo to prostě vzdalo. Přivolaná záchranka mohla už jen konstatovat smrt. Bohužel.
To nejsmutnější na celém příběhu ale vyšlo najevo až později. Aleš své rodiče celou dobu tahal za nos, jak se říká. Tvrdil jim, že chodí na pravidelné kontroly, že je všechno v cajku a doktoři ho chválí. Byla to milosrdná lež. Na prohlídky mu totiž nechtělo chodit (kdo ví, možná se i bál) a aby se o něj rodiče nestrachovali, vše si vymýšlel. Jenže právě kvůli tomu nikdo včas nepoznal, že se mu nemoc vrátila v mnohem větší síle. A když se na to konečně přišlo, cesta zpět už nebyla.
Zdroje info:
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/383412-pred-smrti-stihl-kubat-natocit-desku-rodina-ji-planuje-vydat
https://m.echo24.cz/a/StVSf/ve-30letech-zemrel-herec-ales-kubat
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/585721/po-zednickovi-27-nahle-zemrel-dalsi-znamy-a-mlady-herec-30-jeho-kamarad-o-vanocich.html
