Článek
Občas vás z omylu vyvedou lidi, od kterých byste to prostě nečekali. Naši sousedé se taky tváří normálně a kdyby celou chodbičku v paneláku nezaskládali svými koly, ani bychom s nimi žádné problémy neměli. Jenže nedávno jsem se nestačila divit, s kým že to vlastně bydlíme.
Joo, kočka – ta byla nějaká divná
Vždycky jsem si říkala, kde se bere v útulku tolik toulavých koček. Když zvíře mám, tak se o něj přece starám, ne? Ale vypadá to, že já jsem prostě divná – respektive celá naše rodina. Ne všichni to tak mají. Když bylo poprvé špatně našemu morčeti, musela jsem pracně obvolávat veterináře a ptát se, kteří berou exoty a malé savce. Ono totiž často veterináři „umí“ jen psy a kočky a jiná zvířata vám nevezmou. Domnívám se tak podle toho, že u nás je veterinářů pět a morčata nám vezmou jen jedni, ale možná je to jinak.
No a když bylo blbě kočce od sousedů – asi pětiletému mazlíkovi, který by vám z klidu mohl dělat plyšáka, usoudili, že jí asi doma není dobře, odvezli ji do lesa a pustili do přírody, ať je ve svém.
Soused mi to prozradil náhodou
Nepadlo by mě to, kdybych to od souseda na vlastní uši neslyšela. Vyšlechtěná kočka, v lese. A když jí není evidentně dobře (protože se nějak motala a měla průjem). Jak dlouho bych jí dala? Dva dny? Bohužel to bylo už po nějaké době (zas tak často na návštěvu nechodíme) a soused mi ani neřekl, kde to bylo. „Ta už je dávno oukej, kočky mají devět životů, přece.“A to vypadali vážně na slušné lidi. No nic, budu si asi muset názory o některých výrazně přehodnotit.
