Článek
Protože pokud byste se vydali na dobrodružnou cestu na ostrov Buton, nejspíš byste zůstali stát s otevřenou pusou. Místní domorodci vám totiž vyrazí dech něčím, co v téhle části světa působí jako z jiného vesmíru. Mají totiž oči tak modré, že by jim je mohly závidět i ty největší filmové hvězdy s vytuněnými kontaktními čočkami. Tahle hříčka přírody ale má i své fascinující, trochu trpké pozadí.
Genetická šlamastyka jménem Waardenburg
A kde se tedy vlastně takový úkaz vzal? Vždyť kdo má o cizích krajinách alespoň trochu přehled, ten moc dobře ví, že standardem v Indonésii jsou tmavé vlasy a oči v barvě hořké čokolády. Jenže kmen Buton, který žije na jihovýchodě Sulawesi, tyhle standardy úplně rozmetal.
Za jejich nadpozemským pohledem totiž stojí vzácná genetická vychytávka, které vědci říkají Waardenburgův syndrom. Možná to zní jako název nějakého šlechtického titulu, ale ve skutečnosti jde o mutaci, která se trefí do jednoho člověka ze čtyřiceti dvou tisíc. Jde o anomálii, která si pohrává s pigmentací, takže zatímco pleť zůstává tmavá a sluncem ošlehaná, oči se rozzáří jako drahokamy.
Někdy je to ale ještě větší divočina. Syndrom totiž umí vykouzlit i takzvanou heterochromii, což znamená, že dotyčný má každé oko úplně jiné. Klidně tak můžete potkat vesničany s jedním okem tmavým jako noc a druhým modrým jako letní nebe. Je to sice pastva pro oči, ale má to i svou stinnou stránku. Tato genetická loterie s sebou bohužel často přináší i potíže se sluchem, a v některých případech dokonce i komplikace s trávením. Příroda zkrátka nic nedává úplně zadarmo a za tuhle krásu si občas vybírá svou daň.
Buton neukázal světu profesionální fotograf, ale geolog
Není bez zajímavosti, že dlouho o téhle modrooké raritě věděli jen místní a pár zasvěcených cestovatelů. Všechno se ale změnilo, když na ostrov dorazil amatérský fotograf Korchnoi Pasaribu. Ale nenechte se mýlit – tenhle chlapík není žádný profesionální cvakálek, co honí lajky na sociálních sítích. Naopak, je to vystudovaný geolog a focení má jen jako velkého koníčka. Ale právě díky jeho snímkům se o kmeni Buton dozvěděl celý svět. Jeho fotky jsou naprostá pecka, protože ten kontrast mezi modrýma očima a tmavou kůží z nich doslova křičí.
Korchnoiovi se podařilo zachytit něco, co působí až nadpozemsky, a díky němu se lidé začali o tohle zapomenuté místo zajímat. Indonésie je sice plná nádherných pláží a chrámů, ale Buton teď díky modrookým domorodcům získal úplně jiný rozměr. Není divu, že se jeho fotky staly před pár lety prakticky okamžitě virální senzací. Kdo by se také nechtěl podívat do tváře někomu, kdo vypadá jako bytost z legendy, která právě vystoupila z pralesa?
Naštěstí Sulawesi není zrovna Václavák, je to divočina, kde se bez průvodce a trochy trpělivosti neobejdete. Navíc kmen Buton si velmi zakládá na svém soukromí – rozhodně nechtějí být vystavováni jako nějaká atrakce v zoo, takže k sobě každého nepustí.
A rychle vykážou ty, kteří se k nim nechovají uctivě. O fotografii je tu třeba požádat nebo za ni nabídnout drobný (spíše symbolický) dar. Nejsou to žádné atrakce v zoo, jsou to lidé s bohatou historií a kulturou. Pokud tedy vytáhnete foťák, vždycky se nejdřív zeptejte a projevte trochu úcty. Pár slov v místním jazyce nebo drobný dar může udělat zázraky a otevřít vám dveře k opravdovému zážitku, o kterém se běžným turistům ani nezdá. Kdo to neudělá, ten se se zlou potáže.
Zdroje info: autorský text
https://www.boredpanda.com/photography-indigenous-buton-people-blue-eyes-korchnoi-pasaribu/
https://www.youtube.com/watch?v=TcPjqwHl63s
