Článek
Jeho život skončil daleko od Česka, na dovolené v Karibiku, a okolnosti, které za celou tragédií stály, dodnes vyvolávají mrazení v zádech.
Jeho jméno možná neznáte, písničky určitě ano
„V lese, jo v lese, na jehličí…“ Také se vám při téhle písničce vybavují pořádné vzpomínky na venkovské plesy a diskotéky? Aby také ne, Trpasličí svatba se jednu dobu hrála skoro všude a v jednom kuse, aniž by se oposlouchala. A podobné to bylo i s mnoha dalšími písničkami od Plavců/Rangers, jimž tehdy svou mistrovskou uměleckou rukou vládl, aby se tak řeklo, Milan Dufek.
Svůj první větší koncert odehráli za pivo a párek ve vinohradské sokolovně v roce 1965 a pak začali rychle stoupat vzhůru. Orchidej, Pole bavlnou, Zvedněte kotvy… Pokračovat by se dalo dlouho. A zapomenout nelze ani na písničky s válečnou tematikou. Přiznejte se, kdo jako první slyšel o slavné válečné lodi díky jeho písni Bismarck (Sink The Bismarck)? A nebyl to jen on. Zásluhy na tomto hitu má velké.
K Bismarcku bych měla jeden detail. Žádný křižník Arka, co „rozlomil ten klid“, neexistoval. Byla to samozřejmě letadlová loď HMS Ark Royal s dvojplošníky na palubě. Básnická licence je to hezká, ale v dějepise za to jedničku určitě nedostanete :)
Osudná dovolená, která měla být za odměnu
A přesně s těmihle písničkami Rangers (k původnímu názvu se vrátili hned po pádu komunismu) koncertovali. Na podzim roku 2004 vyrazili muzikanti po náročném turné do Kolumbie. Tyhle daleké štrapáce pro ně nebyly žádnou novinkou – předtím je přivítala už třeba Argentina. A všechno to organizoval právě Milan Dufek.
V Kolumbii to ale mělo být jiné. Chtěli si konečně vydechnout, vypnout hlavu a dobít baterky. A není divu – tři týdny koncertovali doslova jako o život, takže rozhodně měli na trochu toho klidu nárok. Jenže kde si odpočinout? Zvažovala se i Amazonie, nakonec ale zvítězil klidnější pobyt u moře na ostrově San Andrés. Mělo jít o pár dní pohody, slunce a koupání. Prostě pláž, dobré jídlo, hezká děvčata v dohledu… Jenže osud měl jiné plány a idylka se během chvilky změnila v noční můru.
Rangers během vystoupení
Stačila chvíle a bylo po všem
Krátce po příjezdu se hudebníci vydali k moři. Milan Dufek si vzal šnorchl a šel se potápět kousek od břehu. Proč by také ne? Zdejší vody k tomu přímo lákaly. Jenže právě tady sehrála roli neznalost místních poměrů.
„Je to ale krásnej den!“ jásal tehdy. Nikdo ovšem netušil, že to jsou jeho poslední slova. Následující okamžiky asi nejlépe popíše přímý svědek celé tragédie, mistr banja Miroslav „Mirek“ Řihošek (který mimochodem jako jediný dodnes působí v původní kapele).
„Milda si vzal šnorchl a nedaleko od břehu se začal potápět. Já jsem stál na mole a protože byl docela vítr, přemýšlel jsem, jestli nezkusím windsurfing. Najednou koukám, jak náš kamarád, argentinský potápěč, se žene do vody. Moře se změnilo v rudou barvu… Nevěděl jsem, co se děje,“ vylíčil později celý tragický okamžik médiím. A on to bohužel byl právě jen okamžik.
Členové skupiny totiž nevěděli, že celou oblast využívaly motorové čluny, které si zkracovaly cestu hodně těsně u pláže. A v onom okamžiku jeden z nich projel místem, kde se Dufek potápěl. Vrtule mu přeťala tepnu a pořezala ho na hrudníku. Hudebník na místě vykrvácel, nestihli ho ani dostat z vody.
„Byl jsem v šoku a začal shánět doktora. Přitom každému muselo být jasné, že už je to zbytečné. Nejsmutnější na tom všem je, že stačilo pár dní, aby nám došlo, že kolem toho ostrova, kde se to stalo, si lodě zkracují cestu. Nikdo se tam nekoupal, všichni to věděli, jen my ne,“ přemítal později Řihošek nad tím, co se možná mohlo a mělo udělat jinak. Tragédii se ale prý nijak zabránit nedalo.
„Milanovi koukala z vody pouze trubička. Rybář byl na lodi sám a nemohl Milana od kormidla na zádi vidět,“ popsal později vše přímý svědek Vladimír Šalanský. „Příď narazila do Milanovy hlavy a omráčila ho. Vzápětí mu ale lopatka lodního šroubu přeřízla vaz, přejela z levé strany přes krk a protrhala tepny,“ popsal událost zase ze svého pohledu. Dufek se prý omylem dostal za bóje, které oddělovaly lodní trasy od pláže.
V té době už v kapele nepracoval jeden z jejích zakládajících členů Jiří Veisser. Podle svých slov by býval mohl celé tragédii zabránit. „Šnorchlovat jsme chodili vždycky spolu a já bych ho ohlídal.“
Kolegové z kapely později nicméně přiznávali, že je zarazilo, jak málo lidí se na jinak nádherné pláži koupalo. Tehdy tomu ale nepřikládali význam. A pak už bylo pozdě. Prokázali proto svému příteli alespoň poslední službu a jeho tělo převezli domů.
Dnes odpočívá na Malvazinkách – rozloučit se s ním tehdy přišlo několik set lidí. Zanechal po sobě dvě děti a spoustu písní, které zlidověly a hrají se dodnes. Kapela se po jeho smrti v zásadě rozpadla – každý z členů si víceméně založil svoje vlastní hudební těleso. Ale to už je zase jiný příběh.
Zdroje info:
