Vypadá nádherně, doma páchne jako tchoř. Nenachytejte se při nákupu stromečku jako já

Nechtěla jsem toho zase tak moc – jen jeden pěkný stromeček v květináči. Nejsem hloupá. Vím, že může být doma jen pár dní a pak by měl zamířit zase ven, jinak se mu prostě na zahrádce dařit nebude. Jen jsem doufala, že mi prodejci vyjdou v tomhle skromném požadavku vstříc – a trochu jsem se spletla.

Bylo mi celkem jedno, co si doneseme domů. Místa na zahradě bylo dost a rodina také žádný konkrétní požadavek neměla. Takové to „Nekupuj smrček, protože hned opadá“ totiž už u živého stromku tak úplně neplatí. A jak už asi tušíte, právě u tohohle stromku jsem skončila.

Ze všech těch „obyčejných“ zelených smrčků mi totiž za chvíli přecházely oči. Divíte se mi, že upoutal stříbřitý krasavec? Smrk stříbrný, hlásala u něj jmenovka a já si říkala, že to je přesně to, co doma potřebuju. Vždyť tenhle stromek je hezký už sám o sobě – bude mu stačit jen pár malých dekorací a bude hotovo. Jeden jsem si vybrala, po důkladné prohlídce ho zaplatila a donesla si ho domů. 790 korun, vážení. Ale za ten živý uříznutý bych nezaplatila o moc míň, takže proč ne.

Stromek putoval do předsíně, tam se mu bude na Vánoce čekat dobře. Je tu okolo 12 stupňů (takže si tu nikdy nesedám na židli, to je potom o močák), dost místa, trochu světla… Prostě pro čerstvého odchovance školkové stromky idylka. Jenže ta idylka nám vydržela přesně do rána.

„Mami, něco tady strašně smrdí,“ hlásil syn, který se ráno dostal do předsíně jako první (holt brzké ranní vyučování, nezávidím). A opravdu, jo. Byl to takový divný, štiplavý zápach… Přirovnala bych to skoro k nějaké chemii. Nejdřív jsem podezřívala boty, jenže jakmile jsem se při jejich průzkumu otřela o stromek, bylo jasno. Ten zvláštní zápach pocházel z něj. Že by to bylo něčím ošetřené? Nějakým pesticidem proti škůdcům nebo co já vím?

A tak jsem začala googlit, jak ošetřovat a odsmradit vánoční stromeček. A místo toho jsem objevila něco úplně jiného. On totiž tenhle smrček má prostě pověst smraďocha. Někomu jeho jehličí prostě nevoní. A my do téhle množiny rozhodně patříme. Takže náš smrček stříbrný alias sivý alias Omorica glauca putoval ven tak nějak předčasně. Prostě budeme mít letos stromeček venku, protože nový kupovat opravdu nebudu. A vy si dejte na tyhle názvy pozor. Ať nedopadnete jako my – i když, ozdobený stromeček venku má taky něco do sebe :)

Zdroj: Autorský text