Článek
Tedy abych byla přesná, nechodím. Respektive tentokrát jsem nebyla – ujal se toho manžel, neboť jeho pracovní povinnosti šly s navrženým termínem skloubit o něco lépe než ty mé. Připadal si tam prý trochu nepatřičně – pár dalších tatínků tam sice bylo, ale vždy sloužili jen jako doprovod. Jakožto samostatné individuum zajímající se o budoucnost svého potomka se tu vyskytoval jako jediný. Mimochodem, když jsem po něm chtěla, aby svoje dojmy shrnul, přísahala bych, že těsně předtím, než se za odměnu ponořil do světa svého oblíbeného Diabla, zaznělo slovo „slepičinec“. A víc jsem z něj nedostala, fakt.
Když jdete na gastro, počítejte s výdaji
Ale pojďme už k jádru pudla, teda vlastně věci. Dcera se rozhodla studovat maturitní gastro obor. A k tomu se jaksi váže spousta nezbytných propriet. Když si odpočítáme nezbytné výdaje za učebnice a podobně (marně jsme doufali, že by škola mohla uspořádat něco jako burzu) a různé školní vybavení, máme tu další dva – kuchařské a číšnické oblečení.
A to samozřejmě včetně odpovídající obuvi. Ovšem zatímco kuchařské se jakž takž dá pořídit v pracovních potřebách (a kupodivu vypadá i docela dobře a sedí), s tím číšnickým je to poněkud horší. To máme, bratru:
- společenské kalhoty
- společenské boty
- společenskou halenku (hoši mají samozřejmě košili)
- příručníky
Vše přesně definováno, jak to má vypadat (jiné školy, jak jsem se dívala, to mohou mít jinak – není to definováno nijak svrchu, aby se tak řeklo). Pokud máte dítě, kterému tak úplně nepadnou konfekční velikosti (třeba proto, že je prostě moc hubené a přitom vysoké), pěkně se zapotíte. Bratru nás to i s kvalitními botami stálo skoro 3 200 Kč. A to jsme na tom ještě dobře – u bot jsme totiž měli štěstí na výprodej.
Naštěstí se nemusíme zaobírat vestičkou – tu totiž dostane dcera od školy, a právě tenhle kus oděvu také prozradil, jak to vlastně v tom našem českém školním rybníčku máme.
Jim to platí, nám ne
Vestička totiž bude pěkně na míru – přišli je na to dokonce změřit. Nicméně dceři neuniklo, že zatímco některé děti měřili právě jen na vestičku, jiné to měly sakumprásk i s kalhotami. A škola nám na náš dotaz dala jasnou odpověď: dětem studujícím v učňovském oboru hradí kompletní číšnické a část kuchařského oblečení stát, zatímco maturantům platí jen jednu věc. Takže se škola rozhodla všem nechat ušít stejné alespoň vestičky, aby to na fotkách vypadalo dobře.
Báječná spravedlnost, což? Jestli tím chce stát podpořit učně, tak to podle mého nedělá úplně dobře. Vím ze zkušenosti, jak moc si lidé váží věcí, které jsou zadarmo – tedy lépe řečeno, neváží. Jestli tedy chtěl někdo tímhle krokem podpořit děti z chudších rodin, aby zůstaly na škole, nemyslím si, že to bude mít ten správný výsledek.
Kategorizovat to totiž takhle plošně (maturant vs. nematurant) je pitomost. Určitě se i v maturitních oborech najdou děti, kterým by se tahle pomoc hodila – a naopak. Takhle zůstane jen určitá pachuť hořkosti. Byť na rovinu říkám, že my tenhle finanční nápor zvládáme docela v pohodě. Pravda, musíme si na to našetřit, jinak by to bylo v září hodně kruté.
Autorský text a vlastní zkušenosti
