Článek
Na začátku tahle paní zubařka vypadala slibně. Měla smlouvy se všemi pojišťovnami – tak to alespoň hrdě hlásala na dveřích. Ale chyba lávky.
Vstupní poplatek bych ještě skousla
Už před deseti lety byl zubařů nedostatek, takže člověk byl rád, že někoho sehnal – s trochou nadsázky bral skoro cokoli, co mělo ruce, nohy a zubařskou ordinaci. Takže když mě sestřička informovala o vstupním poplatku 2 000 korun, nebránila jsem se. Prý to mají, aby vytřídili pacienty, kteří mají o jejich služby opravdu zájem a dbají o zuby, aby s tím pak paní doktorka neměla moc práce. OK, tak tedy solíme. Pěkně na dřevo a bez potvrzení. No, co naděláme.
Jenže tím to všechno teprve začalo. Prevence se obešla bez poplatků – tedy když nepočítám to, že byla podmíněna návštěvou vedle sídlící dentální hygienistky, což samo o sobě činilo 1 500 korun (plus dalších 800 korun jsem nechala na místě za čistící pomůcky, které si prý určitě musím zakoupit, aby mohla být hygiena označena za úspěšně splněnou – a paní zubařka tak dostala potřebný štempl). Brnkačka, co? Trošku odlehčíme peněžence. A nebojte, bude to ještě horší.
Ta osmička musí ven
Mám to štěstí (nebo tedy měla jsem), že mi narostly všechny osmičky. Jenže jak narostly, tak se taky rychle zkazily. A tu první měla tahat ven právě tahle zubařka. Nebylo jiného zbytí, navíc se pak zuby od sebe trochu rozvolní a půjdou líp čistit. Tak jo.
„A bude to za 2 500 korun, pak to zaplatíte sestřičce.“
„A není vytržení zubu na pojišťovnu?“ zarazilo mě.
„Tohle já nedělám.“
„Ale já jsem na mateřské a manžel mi donese domů tak 18 000 korun. Teď jsem platila věci pro prvňáčka, já už na to prostě nemám.“
„Tak ať si manžel najde lepší práci nebo si choďte se zkaženým zubem, mně je to jedno.“
Nakonec jsem si tedy do toho křesla lehla – představa další bolesti od toho zkaženého zubu mě děsila. Doma jsem pak prohrabala svou milovanou knihovnu (tady malinko kecám – přesně jsem věděla, jaké cenné kousky tam mám) a pár děl rozprodala na internetu. Samozřejmě pod cenou, aby to šlo rychleji.
Další zuby už mi trhala jiná paní zubařka. Už zdarma a ještě s úsměvem. Měla jsem tenkrát štěstí, že se u nás otevřela nová ordinace, kam teď chodíme celá rodina. A i když to tam taky není růžové, rozhodně je to lepší než tady. Ale tahle paní doktorka ordinuje dál – prý je to u ní rok od roku mastnější. Ale když lidé jiného zubaře nemají, tak jí prostě nezbývá nic jiného než platit.
