Článek
„Měla bys se sebou něco dělat“
Když máte kila navíc, pravděpodobně jste už někdy slyšeli nějakou „dobře míněnou“ poznámku.
„Trochu jsi přibrala, ne?“
„Neměla bys zhubnout?“
„Tohle bych si s tvojí postavou nevzala.“
„Stačilo by méně jíst.“
A někdy ani nemusí nikdo nic říct. Stačí pohled, úšklebek nebo fotografie, na které se sami sobě nelíbíte.
A tak začnete hubnout.
Možná kvůli zdraví. Možná kvůli sobě. Ale někde vzadu v hlavě může být také představa, že až budete štíhlejší, konečně přestanou komentáře.
Jenže víte co?
Nemusí.
Jen se změní.
Zhubneš? Ani to nemusí být správně
Najednou můžete slyšet:
„Už to s tím hubnutím přeháníš.“
„Dřív jsi vypadala zdravěji.“
„To už je moc.“
„Ještě vůbec jíš?“
„Mně ses líbila víc předtím.“
A právě tady mi došla jedna důležitá věc.
Problém někdy vůbec není v našem těle.
Protože člověk, který má potřebu hledat na druhých chyby, si prostě najde další.
Když nebude problém tvoje váha, budou to vlasy.
Když ne vlasy, oblečení.
Když ne oblečení, práce.
Partner.
Děti.
Peníze.
Způsob života.
A když nebude co kritizovat?
Možná budeš jednoduše „moc sebevědomá“.
Moc tlustý. Moc hubený. Moc akorát.
Přesně tak tomu říkám.
Moc tlustý. Moc hubený. Moc akorát.
Protože existují lidé, pro které zkrátka nikdy nebudete správně.
A jestli podle jejich názoru budete měnit sami sebe, čeká vás závod bez cílové pásky.
Zhubnete deset kilo.
Pak dalších deset.
Změníte vlasy.
Koupíte si jiné oblečení.
Začnete se víc líčit.
Nebo se přestanete líčit.
Budete tišší.
Budete milejší.
Budete se méně chlubit.
Budete se snažit být nenápadní.
A přesto se najde někdo, komu budete vadit.
Tak proč mu dávat takovou moc?
Hubnout můžeš. Ale ne jako trest
Neříkám, že pokud se ve svém těle necítíte dobře, máte všechno hodit za hlavu.
Právě naopak.
Chcete zhubnout? Hubněte.
Chcete začít cvičit? Začněte.
Chcete změnit jídelníček, oblékat se jinak nebo na sobě pracovat?
Skvělé.
Ale zkuste mezi dvěma větami vidět obrovský rozdíl:
„Musím zhubnout, protože takhle nejsem dost dobrá.“
a
„Chci zhubnout, protože pro sebe chci něco změnit.“
Výsledek na váze může být stejný.
Pocit uvnitř ale vůbec ne.
Vaše tělo nepotřebuje trest za to, jak právě vypadá. A změna nemusí začínat nenávistí k sobě samému.
Číslo na váze neurčuje, kolik si zasloužíš respektu
Člověk s nadváhou si nezaslouží méně úcty než štíhlý člověk.
Nemusí nejdříve zhubnout, aby si mohl koupit hezké oblečení.
Nemusí čekat na „lepší postavu“, aby se nechal vyfotit.
Nemusí se stydět jít na koupaliště.
Nemusí odkládat život na dobu, až bude mít o dvacet kilo méně.
Tohle považuji za jednu z největších pastí hubnutí.
„Až zhubnu, koupím si ty šaty.“
„Až zhubnu, nechám se vyfotit.“
„Až zhubnu, začnu chodit mezi lidi.“
„Až zhubnu, budu konečně spokojená.“
Jenže život se neodehrává „až“.
Odehrává se právě teď.
A paradoxně? Největší změna nemusí být vidět na váze
Možná jednou zjistíte, že největším vítězstvím nebylo vejít se do menší velikosti kalhot.
Ale přijít mezi lidi a nepřemýšlet, kdo si všiml vašeho břicha.
Objednat si v restauraci jídlo a neřešit, jestli někdo u vedlejšího stolu přemýšlí, zda byste ho „měli“ jíst.
Vzít si šaty, které se vám líbí.
Podívat se do zrcadla a místo seznamu nedostatků vidět prostě sebe.
A hlavně pochopit, že nemusíte celý život dokazovat cizím lidem, že jste konečně dost dobří.
Protože pro někoho budeš vždycky moc
Moc tlustá.
Moc hubená.
Moc hlasitá.
Moc ambiciózní.
Moc obyčejná.
Moc výrazná.
Moc šťastná.
Moc akorát.
Takže pokud chcete něco změnit, změňte to.
Ale kvůli sobě.
Ne proto, abyste konečně umlčeli všechny kolem.
Protože až umlčíte jednoho kritika, objeví se druhý.
Mnohem důležitější je umlčet ten hlas ve vlastní hlavě, který vám tvrdí, že hodnota člověka začíná až na určitém čísle na váze.
Nezačíná.
A možná právě ve chvíli, kdy tohle pochopíte, začne ta nejdůležitější část celé proměny.
