Článek
A kdyby mi někdo na začátku řekl, že největší změnou nebude vyřazení pečiva, počítání kalorií ani každodenní cvičení, asi bych mu nevěřila.
Nejtěžší bylo přestat přemýšlet stylem: buď všechno dokonale, nebo vůbec.
První kila jsou motivace. Pak přichází realita
Na začátku je hubnutí zvláštně návykové. Změníte jídelníček, váha začne klesat a každé další číslo vás žene dopředu.
Jenže pak přijde týden, kdy se nic nestane.
Nebo oslava.
Oběd v restauraci.
Den, kdy jste unavení a poslední věc, kterou chcete dělat, je připravovat si perfektně vyváženou večeři.
Dříve bych podobný den považovala za selhání. Když už jsem snědla něco, co „jsem neměla“, měla jsem tendenci celý den odepsat.
Postupně jsem pochopila jednu zásadní věc:
Jedno horší jídlo nezkazí hubnutí. Stejně jako jeden salát nikoho neudělá štíhlým. Rozhoduje to, co děláme většinu času.
Přestala jsem hledat dietu, kterou vydržím měsíc
Místo toho jsem začala hledat způsob stravování, který bych dokázala dodržovat dlouhodobě.
Začala jsem více hlídat množství bílkovin a sacharidů a plánovat jídla dopředu.
A hlavně jsem zjistila, že „dietní“ jídlo vůbec nemusí vypadat jako suché kuřecí prso s listem salátu.
Na mém talíři se běžně objevuje maso, sýry, jogurty, zelenina, tortilly, omáčky nebo jídla inspirovaná italskou a asijskou kuchyní.
Rozdíl je především v množství a skladbě celého dne.
Čísla mi paradoxně dala svobodu
Počítání jídla má špatnou pověst. Pro mě ale nebylo trestem.
Byl to nástroj.
Když znám přibližnou energetickou hodnotu a množství bílkovin, sacharidů a tuků v jídle, nemusím potraviny dělit na „zakázané“ a „povolené“.
Můžu si dát něco dobrého a jednoduše s tím počítat.
A právě tady se moje uvažování o hubnutí změnilo.
Nechtěla jsem být měsíc na dietě.
Chtěla jsem se naučit jíst tak, abych za rok nemusela začínat znovu.
Pohyb nemusí znamenat dvě hodiny ve fitku
Další věc, kterou bych dnes začátečníkovi řekla, je, že není potřeba první pondělí koupit permanentku do posilovny a začít trénovat šestkrát týdně.
Pohyb se dá poskládat i z obyčejného života.
Procházka. Práce na zahradě. Plavání. Krátké domácí posilování.
Dvacet minut je pořád lepších než nula minut.
A pohyb, který člověka baví a dokáže ho opakovat, má podle mě mnohem větší hodnotu než dokonalý tréninkový plán, který po dvou týdnech vzdá.
Co bych dnes udělala jinak
Kdybych mohla začít znovu, nesoustředila bych se tolik na to, jak rychle dokážu zhubnout.
Mnohem více bych řešila, jak si při hubnutí udržet svaly, dostatek bílkovin a pohyb.
A přestala bych se hodnotit podle jediného čísla na váze.
Hmotnost totiž může během několika dní kolísat. To, co skutečně chceme vidět, je trend za týdny a měsíce.
Téměř 40 kilo není konec
Ještě nejsem v cíli.
A možná právě proto o své cestě chci psát teď, a ne až jednou budu mít dokonalou fotografii „před a po“.
Chci ukázat i normální dny.
Jídla, která skutečně jím. Dny, kdy se mi nechce cvičit. Období, kdy váha stojí. Recepty, které se povedou, i ty, které už podruhé dělat nebudu.
Protože změna životního stylu podle mě nevypadá jako třicetidenní výzva z Instagramu.
Je mnohem obyčejnější.
A právě díky tomu může vydržet.
Pokud vás zajímá pokračování, příště ukážu konkrétní den mého jídelníčku včetně množství jednotlivých potravin, energie a bílkovin.
Možná budete překvapeni, kolik normálního jídla se dá při hubnutí sníst.
