Článek
Na Kubu jsme s manželem původně vůbec neplánovali jet. V zimě jsme byli zvyklí jezdit na hory do Itálie — lyže, sníh, klidné večery na horské chatě, něco, co jsme měli jako takový náš každoroční rituál. Letos to ale nevyšlo. Všechno, co se nám líbilo, bylo buď vyprodané, nebo tak drahé, že jsme si řekli, že za ty peníze už to prostě nedává smysl.
Tak jsme začali přemýšlet, co místo toho. A právě tehdy na nás vyskočila last minute nabídka na Kubu.
Pětihvězdičkový hotel, all inclusive, tropická pláž, letenky v ceně — a cena tak nízká, že nám to přišlo skoro podezřelé. Seděli jsme večer u počítače, dívali se na fotky azurového moře a říkali si, že tohle je buď životní štěstí, nebo průšvih.
Začali jsme číst recenze. Některé byly nadšené: „ráj na zemi“, „skvělý personál“, „nezapomenutelná dovolená“. Jiné ale zněly úplně jinak: stížnosti na staré pokoje, špatné jídlo, čekání ve frontách. Byli jsme nerozhodní, a tak jsme šli osobně na pobočku cestovky, abychom se zeptali.
Slečny za přepážkou měly evidentně připravený scénář. Usmívaly se, mluvily klidně a sebejistě. Vysvětlily nám, že jde o výprodej míst na poslední chvíli, že je pro cestovku lepší prodat zájezd levně než nechat propadnout letenky a pokoje. A co se týče recenzí? „To víte, spokojení hosté většinou nic nepíšou, ale ti nespokojení se ozvou vždycky.“ Znělo to logicky.
Tak jsme si plácli. Podepsali smlouvu, zaplatili a začali se těšit na exotiku — místo sněhu písek, místo zimy teplo.
Let proběhl v pořádku, i když jsme měli asi hodinové zpoždění. Nic dramatického — trochu čekání, trochu nervozity, ale jinak klid. Už ve vzduchu jsme si říkali, že to stálo za to.
První náznak, že něco není úplně v pořádku, přišel už po příjezdu. Hotel vypadal zvenku velkolepě, ale jakmile jsme prošli vstupem, nadšení začalo pomalu vyprchávat. Lobby byla ošuntělá, nábytek měl svá nejlepší léta dávno za sebou a klimatizace sotva fungovala.
Na pokoj jsme se těšili — a tam přišla studená sprcha.
Nebylo to nic jako na fotkách. Nábytek vypadal, jako by ho někdo přivezl z devadesátých let, stěny byly otlučené, koupelna zašlá a postel nepohodlná. Pět hvězdiček? Spíš tak tři, a to ještě hodně s přimhouřenýma očima.
Jídlo bylo další kapitola. All inclusive znělo lákavě, ale realita byla jiná. Neustálé fronty, chybějící talíře, příbory, někdy i pití. Výběr byl omezený a kvalita průměrná až podprůměrná. Často jsme čekali déle, než jsme jedli.
Zkoušeli jsme to řešit. Kontaktovali jsme zástupce cestovky, který nás přivítal v hotelu. Vysvětlovali jsme mu, že jsme čekali něco jiného. Odpověděl klidně, že „každá země má jiné standardy pro své hotely“ a že na Kubě jsou pětihvězdičkové hotely prostě jiné než v Evropě.
To by se ještě dalo nějak skousnout.
Jenže pak přišla věc, která nám úplně vzala chuť zůstat.
Jednoho večera jsem šla na toaletu — a na podlaze jsem uviděla švába. Velkého. Živého. Rychlého. Srdce se mi rozbušilo tak, že jsem skoro křičela. Manžel ho sice zabil, ale já už jsem od té chvíle neměla klid.
Druhý den jsme našli dalšího. A pak dalšího.
Šli jsme to znovu řešit. Tentokrát už jsme nebyli zdvořilí, ale zoufalí. Zástupce cestovky jen pokrčil rameny a řekl, že v tropických zemích je prostě „jiná fauna a flora“ a že se s tím musí počítat.
Já jsem seděla na posteli a měla pocit, že jsem se ocitla v noční můře, za kterou jsme ještě zaplatili nemalé peníze.
Nakonec jsme přestali řešit luxus, pláž nebo výlety. Naším hlavním cílem bylo jen přežít ten týden bez nervového kolapsu. Chodili jsme ven co nejvíc, jedli raději mimo hotel a na pokoj se vraceli jen na nezbytné minimum.
Když jsme konečně seděli v letadle zpátky domů, cítila jsem obrovskou úlevu.
Ne proto, že bych Kubu nenáviděla. Příroda byla krásná, moře nádherné a lidé milí. Ale hotel, který nám byl prodán jako pětihvězdičkový ráj, byl pro nás spíš varováním, že ne všechno, co je levné, je výhra.
Od té doby jsme opatrnější. Když vidíme podezřele nízkou cenu, nevěříme jen hezkým slovům na přepážce — a recenze bereme vážně, i ty špatné.
A když se někdo nadchne pro „skvělý last minute na Kubu“, jen se usměju a řeknu: hlavně si dobře zjistěte, do čeho jedete.
