Článek
S Lenkou jsme se vzali před šesti lety. Našli jsme se na firemním školení, kam nás oba vyslala naše tehdejší firma. Já byl v té době stále ženatý, ale manželství už delší dobu nefungovalo. Doma jsme se jen míjeli, hádali se kvůli maličkostem a ani jeden jsme se nesnažili to napravit. Bylo to spíš soužití dvou spolubydlících než partnerů. Když do mého života vstoupila Lenka, připadal jsem si, jako by někdo rozsvítil světlo. Najednou jsem měl chuť plánovat, těšit se na zítřky a znovu věřit, že láska může existovat i po čtyřicítce.
Stěhování kvůli ní
Naše setkávání dlouho probíhalo potají. Nakonec jsem se rozhodl být upřímný, všechno manželce říct a odejít. Chtěl jsem začít nový život s Lenkou a věřil jsem, že spolu zestárneme. Krátce po svatbě přišla s nápadem přestěhovat se někam dál – prý toužila po čistém startu, daleko od lidí, kteří nás znají. Mně se do toho moc nechtělo, měl jsem v Praze práci i přátele, ale nakonec jsem ustoupil. Říkal jsem si, že když budu mít vedle sebe spokojenou ženu, zvládnu i dlouhé dojíždění.
Nové prostředí a přátelství
Život v menším městě byl překvapivě příjemný. Všechno běželo pomaleji, lidé byli srdečnější a my jsme si tam našli své místo. Seznámili jsme se se sousedy z naproti – s Petrem a jeho bratrem. Byli to svérázní chlapi kolem padesátky, nikdy se neoženili, ale měli dobré srdce. Lenka jim nosila koláče, já jim pomáhal se dřevem nebo opravami a často jsme seděli u grilu a povídali si dlouho do noci. Připadalo mi, že jsme konečně našli domov.
Proto mě překvapilo, když po čtyřech letech Lenka začala mluvit o tom, že je nespokojená. Tvrdila, že jí to malé město dusí, že potřebuje změnu. Já tam byl šťastný, ale neuměl jsem jí říct ne. A tak jsme se znovu stěhovali – potřetí v mém životě kvůli ženě.
Rozchod z čistého nebe
Jenže brzy po dalším stěhování se všechno zhroutilo. Jednoho dne jsem se vrátil domů z práce a našel Lenku u dveří s kufry. Bez dlouhých vysvětlování oznámila, že odchází, že podala žádost o rozvod a že se mnou už dál nechce být. Nevěděl jsem, co říct. V hlavě se mi honilo jediné: vždyť jsem se jí vždycky přizpůsobil, obětoval jsem pro ni své pohodlí, kamarády i čas.
Až o několik měsíců později se mi otevřely oči. Náhodou jsem Lenku potkal ve městě – ruku v ruce s Petrem, naším bývalým sousedem. V tu chvíli mi všechno došlo. Celou dobu mě podváděla. Najednou jsem pochopil, proč chtěla pryč z našeho domku, proč byla najednou nespokojená. Nešlo o místo. Šlo o to, že už měla někoho jiného.
Byla to pro mě tvrdá lekce. Myslel jsem si, že když člověk dá do vztahu všechno, dostane to zpátky. Ale naučil jsem se, že občas ani ta největší oběť nestačí.
