Článek
Byl to obyčejný večer. Venku pršelo, na stole čaj, na gauči deka a náš pravidelný rituál – nový díl oblíbeného seriálu. Všechno bylo klidné, až do okamžiku, kdy jsem otevřela pusu.
Na obrazovce se objevil hlavní herec, bez trička, svaly jak z reklamy na protein. A já, bez jakéhokoli hlubšího záměru, prostě prohodila: „Teda, ten má fakt pěkný břišáky.“
Byla to nevinná poznámka. Jenže vedle mě najednou ztuhlo ticho. Přítel se ani nepohnul, jen pronesl: „Aha. Takže tobě se líbí.“ Myslela jsem, že žertuje. „Řekla jsem, že má hezký svaly, ne že s ním uteču,“ zasmála jsem se. On ale nevypadal pobaveně.
„Víš, tohle je fakt trapný,“ řekl a vypnul televizi. „Kdybych já řekl, že nějaká herečka má hezký zadek, budeš vyvádět.“ Zůstala jsem sedět s miskou popcornu a jen nechápavě koukala. „Vážně tohle řešíš?“ zeptala jsem se.
„Jasně. Protože mě srovnáváš!“
„Jo, s člověkem, co má osobního trenéra a jí kuře s rýží. Fakt spravedlivé,“ odpověděla jsem. Ale humor tentokrát nezabral.
„Nebudu to s tebou dál koukat,“ oznámil dramaticky. „Evidentně tě víc zajímá on než děj.“ A odešel.
Myslela jsem, že ho to do rána přejde, ale ne. Druhý den, když jsem si chtěla pustit nový díl sama, ozvalo se z kuchyně: „Fakt to budeš sledovat beze mě?“ – „Když ty nechceš,“ odpověděla jsem. – „To není o nechci, to je o respektu.“
O respektu. Kvůli jedné větě o hercově břiše.
Od té doby máme tichou domácnost. On mlčí, já se snažím tvářit, že mě to baví. Ale upřímně – je to zvláštní ticho, takové to pasivně-agresivní, kdy se slyší jen tikot hodin a syčení varné konvice. Každý si dělá své, ale oba víme, že v místnosti visí jeden šestipack svalů, co rozložil náš večerní klid.
Když jsem to vyprávěla kamarádce, smála se tak, že jí tekly slzy. „Aspoň víš, že si konkurenci bere vážně,“ řekla ironicky. Já se zasmála taky, ale v duchu jsem si říkala, že tohle přece není normální. Že kdyby ho dokázala rozhodit pouhá poznámka o cizím herci, možná je problém trochu jinde.
Někdy si říkám, že jsem měla mlčet. Ale pak si představím, co by udělal, kdybych si pustila Chrise Hemswortha. Asi by zrušil Netflix úplně.
A tak teď večer koukám sama. On trucuje, já se směju nad absurditou celé věci. Vlastně mě to i něco naučilo — že nejvíc sexy na člověku není šest břišních svalů, ale schopnost nesmyslnou poznámku prostě přejít.
I když musím uznat, že ty břišáky byly fakt hezký.
