Článek
Když jsem potkal Kristýnu, připadalo mi, že jsem vyhrál jackpot. Byla nádherná, chytrá, měla smysl pro humor a hned od začátku mezi námi přeskočila jiskra. Na rozdíl od mých předchozích vztahů to s ní nebyla nuda. Byla živelná, spontánní, dokázala mě strhnout. Měl jsem pocit, že konečně žiju naplno.
Naše soužití fungovalo i po praktické stránce. Kristýna je pracovitá, sama sobě se postarala o všechno. Nebyla to žádná princezna, co čeká, až jí muž naservíruje pohodlí. Naopak. Byla zvyklá se spolehnout sama na sebe, a to se mi líbilo. Myslel jsem si, že jsem našel ženu, se kterou chci zestárnout.
Jenže časem se začalo ukazovat, že v jedné oblasti se naše světy rozcházejí. V sexu. Zpočátku to bylo úžasné – oba jsme byli zamilovaní, plní touhy, všechno fungovalo. Jenže pak začala Kristýna naznačovat, že jí to nestačí.
Když přestane jít o legraci
Nejdřív jsem její narážky bral jako vtípky. Zasmál jsem se, objal ji a dál to neřešil. Jenže ona se nesmála. Začala být čím dál konkrétnější. Mluvila o věcech, které jsem znal spíš z extrémnějších článků na internetu, a které jsem nikdy nepovažoval za normální součást partnerského života.
Jednou mi během milování pošeptala něco, co mě úplně vyvedlo z míry. Přiznávám, že jsem v tu chvíli ztratil chuť pokračovat. Cítil jsem se, jako by mezi námi najednou stála bariéra. To, co jsem do té doby bral jako intimitu mezi dvěma milujícími lidmi, se najednou proměnilo v něco, co bylo mimo mé chápání.
Od té doby se to začalo stupňovat. Posílala mi odkazy na články, ukazovala mi videa, naznačovala, že bychom měli zkusit něco nového. Dokonce si pořídila pomůcky, které já odmítal použít. Připadal jsem si pod tlakem.
Cítím se jako neschopný partner
Začal jsem mít pocit, že když nepřijmu její touhy, selhávám. „Ty nejsi otevřený,“ říkala mi. „Máš předsudky. Já chci muže, který se nebojí experimentovat.“
Bylo to, jako by mi najednou někdo bral půdu pod nohama. Nikdy jsem si nepřipadal nezkušený, nikdy jsem si nemyslel, že bych partnerku v intimní oblasti zklamal. Ale teď mi Kristýna dávala pocit, že nejsem dost.
Snažil jsem se jí vysvětlit, že v sexu přece musí fungovat respekt. Že člověk se nemůže nutit do věcí, které mu nejsou příjemné. Jenže ona to vnímala jinak – jako kdybych odmítal ji samotnou.
Hra o všechno
Začal jsem v sobě cítit obrovský vnitřní konflikt. Miluju ji. Nechci o ni přijít. Vážím si toho, jaká je, a ve všech ostatních oblastech našeho vztahu nemám jedinou výtku. Jenže když dojde na sex, mám pocit, že hraju o všechno.
Pokud na její požadavky kývnu, ztratím sám sebe. Budu dělat něco, co mě neláká, dokonce mě to odpuzuje. Pokud odmítnu, riskuju, že si najde někoho, kdo jí ty fantazie splní. A to je představa, která mě ničí.
Často přemýšlím, jak to asi vidí ona. Možná si myslí, že jsem suchar, že jsem nudný. Možná to vypráví kamarádkám a ony ji utvrzují, že má pravdu. Možná už teď v koutku duše hledá někoho, kdo bude „odvážnější“.
Strach z budoucnosti
Na začátku jsem si myslel, že je to jen fáze. Že ji to přejde. Jenže ona se o tom baví čím dál častěji. Dokonce jednou prohlásila: „Když si nenajdeme společnou cestu v tomhle, nikdy nebudeme šťastní.“ A to je věta, která mi zní v hlavě pokaždé, když usínám.
Mám strach. Strach, že i když ji miluju, naše představy o intimitě jsou tak rozdílné, že nás to nakonec rozdělí. Bojím se, že jednoho dne přijdu domů a ona mi řekne, že odchází za někým, kdo jí splní sny, které já nedokážu.
Křižovatka
Stojím na křižovatce. Buď se pokusím překonat vlastní odpor a vejdu do světa, který mě děsí. Nebo zůstanu věrný sám sobě a riskuju, že ji ztratím. Nevím, která cesta je správná.
Jedno ale vím jistě. Nikdy bych nevěřil, že vztah, který je jinak tak pevný a láskyplný, může narazit právě na tohle.
A právě tohle dilema mě ničí nejvíc – že nejde o nevěru, o peníze, o nedostatek lásky. Ale o sex. O něco, co má spojovat, a co nás teď pomalu rozděluje.
