Článek
Jestli zrovna snídáte, tak se omlouvám. Uplynulých sedm dní byl v našich končinách takový festival bizáru, cenzury a levných historek, že by se z toho zkroutily palce u nohou i zkušenému ortopedovi. Všichni kolem najednou dostali záchvat čistotnosti a začali zametat. A to ve velkém. Od vládních chodeb přes Kavčí hory až po dětská akvárka.
Jestli jste tenhle týden nestíhali sledovat všechny ty absurdity, tady je koncentrovaný výběr toho, co jsem vám chtěl sdělit:
Suknička č. II aneb Prázdninový manuál rodičovského svědomí
Sliby dětí mají trvanlivost asi pět minut. Dcera odjela na tábor, mně zůstala na krku její milovaná Bojovnice pestrá a pátý den ráno plavala břichem vzhůru. Exit. Místo abych byl chlap a řekl jí drsnou pravdu, dostal jsem záchvat úzkostného iluzionisty, vletěl do zverimexu a s mobilem u akvárek zoomoval ploutve, abych našel dokonalého dvojníka. Proč máme jako rodiče tak strašný strach nechat děcka prožít první opravdové zklamání? Celou šarádu, jak se (ne)zachovat, najdete zde.
Patří drahé flitry ze StarDance k pilířům naší demokracie?
Na Kavčích horách se hromadně oblékli do černého, protože se jim vláda v rozpočtu chystá škrtnout miliardu. Trumpety zatroubily na poplach, vzduchem létala apokalyptická slova o maďarském scénáři a cenzuře. Ale ruku na srdce - opravdu padne tahle země na hubu, když celebritám přestaneme z našich kapes platit drahé flitry v patnácté řadě taneční show? Co když ty škrty nejsou rozsudek smrti, ale prostě jen pozvánka na probuzení z opečovávaného pelíšku zpátky do reality? O tom, proč by ČT prospělo méně tance a více práce, najdete zde.
Deratizace na Úřadu vlády aneb Nostalgie se nekonala
Chtěl jsem si dát večer klid v mém domovském nonstopu, ale u dveří mě málem porazil Krysák a místo nostalgie mě praštil do nosu jen zápach dezinfekce. Ta sterilní, nová realita mi ale podezřele připomněla Strakovku. Tamní vládní deratizátoři se totiž od července rozhodli vymést všechny ty nepohodlné lidské agendy, závislé a adiktology pod koberec na ministerstva, hlavně aby vládní chodby zůstaly čisté. Beze smrádku z ulice. Represe zase jednou zvítězila nad prevencí a celou tuhle hospodsko-politickou glosu najdete zde.
Než půjdeme dál
Svět se hrozně rychle čistí, redesignuje a sterilizuje. Otázka je, jestli s tou „nepohodlnou špínou“ - ať už jsou to fetky na ulici, nebo leklá ryba v záchodě - nevyháníme i poslední zbytky lidskosti a zdravého rozumu. Život je prostě občas špinavý a smrdí, a nákupem falešných rybiček nebo schováváním problémů pod koberec to nespravíme.
Vypněte zprávy, vykašlete se na vládní nařízení a užijte si neděli po svém. Zítra v tom lítáme nanovo.
Odkazy:
