Posed plný sršňů a železná zahrádka. Bavorskem z Heitzelsberg na Pilgramsberg

Ráno mám na sedmou připravenou teplou snídani, přesně jak paní Wiesner slíbila. Zase obdivuji tu německou solidnost a důvěru. V jídelně jsme sám, pak jen zaklapnu dveře a hurá na cestu.

Kousek od penzionu koukám - u bývalé kovárny „roste“ železná zahrádka. Podkovy použité na milion způsobů jako květiny, doplňky z kousků starých zemědělských strojů, svařovaná fantasie. K tomu pečlivě psané krásné citáty a požehnání pro všechny, kdo jdou kolem.

Dneska chci dojít na Pilgramsberg. Což jsem si přeložil jako kopec pro poutníky. Logické, ne? Tam přece musí být herberg, teplá večeře, možná masáž nohou. Písmenko sem, písmenko tam -Pilgrimsberg nebo Pilsgramberg. Pán Bůh se musel při mých úvahách válet smíchy po zemi.

Když míjím poslední domy v Heitzelsbergu, všimnu si na stodole u č.p.8 cedulky Friends welcome. Že by ubytování pro poutníky? To už nezjistím. Kdyby někdo jo, napište mi.

O vesnici dál ve Voggenzell si pro inspiraci fotím vyvýšené záhony na zahrádce. Žádné ohýbání, pletí cestiček, solidní truhlářské práce a dokonce s domečky pro čmeláky a jinou žoužel. Fakt dobrý.

Cesta se klikatí asi podle starých polí. Vždycky sto metrů rechts aus doprava, dalších sto metrů link aus doleva, kus gerade aus, jak na vojenském cvičení. Všude čisto a pořádek, příkopy vysekané, nikde ani papírek. Jen perfektní značení modrými čtverečky se žlutou mušlí.

Opravdu ten ordnung (pořádek) vede k zamyšlení. Je to tím, že pokud by někdo na svoje pole a cesty kašlal, tak mu to sousedi dějí sežrat? Jediná zpustlá zahrádka by ve vsi přímo tloukla do očí a tak ze strachu z okolí všichni zvelebují co mohou? Nebo je to spíš hrdost na krásu vytvářenou kolem a vědomí, že i já přispívám svou prací k tomu, aby se tu všem žilo? Lavičky na vyhlídkách a krásně vyřezávané pamětní sloupky se jmény předků, kteří se také dívají, hlasují pro druhou možnost.

Před Moosbachem malé déjà vu - kostelní věž s cibulkou nahoře leze rovnou z pole. A mám první dnešní razítko, protože je otevřený.

Zrovna když jsem si liboval husté značení, tak u velkého kamenolomu zakufruju. Místo links aus doleva po mušličkách projdu rovně na místní vyhlídkový okruh.

Za chvilku se přede mnou otevřel velikánský lom. Místo, abych hledal značky, vymýšlím, kde by se dala ukotvit higline. Chvilka nepozornosti a co není v hlavě, musí být v nohách.

Jak tak obcházím travnatou pěšinou lom, vidím na posedu schované obrovské sršní hnízdo. Místní nimrodi mají rádi číhanou s překvapením. Naštěstí je ještě chládek a vlhko, ale i tak vzbuzují respekt, jak se tam hemží. Ani nezjišťuji, jestli náhodou nejde o sršně mandarínské, když se jich pár přiletí podívat dolů.

Mažu z kopce jak namydlený blesk a že jsem mimo, zjišťuji až dole u drtičky.

Zkouším se ptát na cestu nerudného chlapa v zeleném z domu nad drtičkou, ale ten jenom zapráskne dveře. Doufám, že ten posed je jeho a o sršních neví. A hned mám 4 km navíc. Mapy.cz mě vrací zpátky na trasu, samozřejmě do kopce.

Doplňuji si vodu u manželů Völke - mají rovnou u domu patník s kilometry do Compostrely a cedulku Pilgrimfreunde. Dá se u nich i přespat - včera u nich byli 3 Poláci. Kontakty na tyhle ochotné přátele poutníků v Německu máte k dispozici ke stažení. V Čechách seznamy najdete na na ultreia.cz.

Konečně si mi povedlo úplně vypnout poslední službu Google, která mi žrala baterii v mobilu a data. Celkem si google na všechny služby stáhl 1,8 giga dat od doby co jsem vyšel! Kéž bych jim to mohl naúčtovat!

Cesta teď prochází nějakou rezervací, všude cedulky aby člověk sekal latinu a nerušil tvory v lese. Kopečky se trochu zmenšily a je příjemný chládek. Autor trasy si zjevně myslí, že vynechat jakoukoli vyhlídku by byl smrtelný hřích a tak trasa vymetá každý hezčí koutek i za cenu neustálého lezení nahoru a dolů.

Z nějakého vesmírného důvodu si myslím, že tam bude herberg extra pro poutníky. Ale jak to bývá, když si člověk něco představuje, tak je to nakonec úplně jinak. Prostě Pilsgram není Pilger.

Věkovitý kostelík Sv. Uršuly je sice ještě otevřený, takže mám pravé Pilgerstempel z Wallfahrtskirche (poutní kostel) a nádherný výhled od kraje, ale to je tak všechno. Přilehlá fara i s ubytovnou jsou zavřené. Kousek pod ní je pěkný penzion, taky zavřený. Už se smiřuji s nocí venku, ale pak čistě ze sportu jdu zkusit štěstí.

Ťukám, ťukám, za dveřmi slyším nějaký pohyb, ale nikdo neotevírá. Přemístím se k oknu a vidím starší paní, jak vytírá lokál. Mávám na ni přes přes muškáty, konečně si mě všimla a otvírá dveře. Co že prý chci, je zavřeno. Vysvětluji anglicko německy, že nocleh. Ne ne ne, je zavříno. Dělám ze sebe chudáka, takových kilometrů mám dneska našlapáno, nožičky už mi skoro upadly, tolik jsme se těšil na Pilsgramberg ...........Musela by zavolat synovi, jestli by to šlo. To už nebylo ne!

Usadí mě v lokále, udělá čaj a přidá housku a mezitím se domluví se synem. Jupí! Mám spaní! Pro eura v hotovosti si syn dojel osobně, prohlídnul si mě, jestli mu matku nezavraždím a jsem uveden do zadního kamrlíku. Moc děkuji.

Dalších 35 km za mnou

Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.

Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s  lidmi, se kterými si máte co dát.

Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.

Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino máte na stránkách tvojesance.cz

Zdroj: https://www.tvojesance.cz/zelezna-zahradk-pilgramsberg/