Stovky poutníků, stovky příběhů: co se děje na Svaté Hoře v Příbrami?

V Příbrami jsem se sice narodil, ale na Svaté Hoře jsem za dospělosti nikdy nebyl. A jako malý cápek taky ne, protože byla zavřená. Opravovala se po tom, co ji za sociku neúmyslně vypálila banda děcek.

Pak tam prováděli zázraky stavbyvedoucí, kteří ji dávali dohromady. Za účasti stovek dobrovolníků, lehkých čachrů s materiálem ze státních podniků a zuřivého odporu místního církevního tajemníka. Stavte se v Plzeňské kapli, tam je záchrana Svaté Hory popsaná.

Ráno přecapu dobříšské náměstí, ale nožičkám se bosé putování přestává líbit. Nápad, že půjdu naboso až do Santiaga, se ukazuje jako blbost. Ne že by to nešlo, ale jak musím dávat bacha na cestu, tak jdu moc pomalu. S průměrem 20 km denně budu v Compostele za půl roku a to už bych se asi nemusel ani vracet.

Navíc z nějakého důvodu je dnes takový lehký den blbec. Jdu kolem Bzdinky a malých rybníků na Bukovou u Příbramě. V místní typicky socialistické hospodě si objednávám ohřáté babišovi hnusy z loupaného igelitu, tedy párky. Nese mi je znuděná servírka, z rohu to žádostivě pozoruje místní zarostlý štamgast od zvětralého piva. Je mi po nich divně.

V hospodě dávám znovu nabíjet cihlu. Strašně rychle se vybíjí a žere data. Vyhazuji většinu původních aplikací, vypínám hlavně Google služby, všechny oznámení a stahování dat na pozadí. Aplikace se brání zuby nehty a vyhrožují, že bez nich telefon nebude fungovat. Nakonec nechávám jen mapy.cz a stačí to.

Místo abych šel lesíky po Svatojakubské cestě to střihnu po silnici do Pičína, abych v Příbrami stihnul otevřený nějaký krám s botami. Včera Řitka, dneska Bzdinka a Pičín, fakt jsem zvědavý kde skončím.

Nejkratší cesta do Příbrami je pro auta zavřená. Říkám si, že jako pěšák to rozkopané prostě nějak prolezu.

Ale silnice je hlaďounká jak panenské jablíčko, bosé nožičky přímo laská. Jen jak stoupá, tak se mi zdá teplejší a teplejší. Bodejť by ne – za zatáčkou vrčí asfaltovací stroj, jezdí silniční válce a řada tatrovek s horkým asfaltem. Tak jsem ji chlapům pochválil, když jsem se protahoval kolem nich, že po lepší silnici jsme fakt nešel. Ti koukali, lidi jim spíš nadávají.

Pak už jen u křížku zabočím na Vintířovu stezku a v Příbrami na Svaté Hoře jsem kolem třetí. Paráda!

Basilika Nanebevzetí Panny Marie je nádherná. Útulná, velikostí tak akorát. Všechna podrážděnost ze mě padá a najednou mám jistotu, že je všechno tak jak má být. Koukám na krásně oblečenou sošku Panenky Marie s Jezulátkem ve stříbrném oltáři a na mladšího brýlatého chlápka, co tam zapaluje svíce. Chová se jako doma.

Obejdu si ještě přilehlé kaple. Moc se mi líbí, jak mají v kapli Sv. Františka zemské patrony hezky seřazené a popsané. Proťukám se do sakristie pro razítko. Slečna se diví, proč nejdu do pokladny/infocentra, ale kostelní štempl mi přijde mnohem opravdovější.

Venku si povídá ten mladý se starším farářem a hned mě zastavují. "A že prý kampak? “ Tak povídám „do Santiaga de Compostela“ a čekám obvyklé vyptávání. Ale farář povídá, že tady Standa (ukazuje na mladého) jde taky, můžete jít spolu! První spoluputovník! Vyráží ale až zítra, ale třeba se ještě sejdeme.

Jak se později ukázalo, nocovali jsme spolu nakonec na Třemšíně. Ze Standy se vyklubal současný arcibiskup pražský a primas český. Zázrak setkávání?

Procházím si ještě ambity areálu. To je něco jako malovaný katalog zázraků. A poděkování za ně. Nečekejte žádná světla z nebe za hřmění hromu a náhlá zjevení.

Spíš stovky momentů, kdy někoho šmrncla zubatá a v té chvíli vroucně poprosil Pannu Marii o pomoc. Každoročně sem chodí stovky poutníků. A Panenka Maria krásnohorská pomáhá, jak jejich srdce dovolí. Žádné náhody, ale opravdové, církví evidované zázraky.

Posuďte sami, kdy Panna Maria Svatohorská pomohla:

Rozhodně je dobré mít ji po ruce. Na návštěvu areálu si dejte aspoň půl dne, opravdu si ji užijete. Pokud nikam nemůžete jet, více fotek ze Svaté Hory u Příbrami máte na blogu tvojesance.cz

Seběhnu po svatohorských schodech dolů do města a hned v první lékárně mají mastičku na hnátky! Sedím venku, děkuji Panence Marii za drobný zázrak, mažu si rozpraskané paty a hledám krám s botami. Cihla jako obvykle chcípla, takže se vyptávám. Jedna Obuv na pražské třídě nic, další sportovní boty že snad v nějakém nákupním centru, čas se krátí. Pak si paní vzpomene na sport ve Střelecké ulici a bingooooo!

Už je skoro po zavíračce, nicméně ve CZ sport 2000 se ještě svítí. Pán se mnou strávil více než hodinu, než jsem si boty vybral a vyzkoušel. Dal mi vyčerpávající informace a tipy od lidí, kteří chodí do Santiaga pravidelně. K nim ještě dva páry antismradlavých ponožek. Ty tedy vydržely každý jen tisíc kilometrů, ale taky dobrý. Zpětně musím říci, že radil velmi dobře a to včetně doporučení kam v Příbrami na jídlo.

Boty zázračně vydržely až na dvě drobnosti celou cestu, tedy těch 3.500 kilometrů a druhé Camino Portugual, tedy dalších 260 kilometrů. Byly mnohokrát promočeny, párkrát utopeny v blátě, několikrát přežily jízdu po ostrém štěrku, chůzi po sněhu i rozpálený asfalt.

Ale nohy zůstaly v cajku. Takže jestli chcete dobrý botky šlapky, běžte do Příbrami.

Rovnou si je nechávám na nohách a šlapu podle sochy Neporazitelného úředníka směr Havírna do středověké hospody U pletánků. Dal jsem si konečně pořádnou baštu a zbavil se té podivné pachuti kosteleckých uzenin z dopoledne.

Slečna servírka mě nechala dobít mobil, natočit vodu a nějaký místní borec si se mnou udělal selfíčko – že takovýho magora ještě neviděl. To potěší.

Z hospody se stala naše oblíbená. Kdykoli jsme v Příbrami, jíme tam a nikdy nezklamala.

Z Příbrami odcházím navečer kolem Řimbaby a dál přes Havírnu. Spal jsem na kraji lesíka Pod červenou. Když nelítaly letadla, tak békal srnec, nebo jeli kolem lovci na čtyřkolce, pak za kopcem bouřka, noc nic moc. Dalších 25 km za mnou.

Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.

Jste s tím smíření a víte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s  lidmi, se kterými si máte co dát.

Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.

Zdroj: https://www.tvojesance.cz/svata-hora-zazraky-v-pribrami/