Článek
17. den pouti, Frauenhäusl – Tettenagger, asi 32 km
Frauenhausel spaní
Na tenhle kus Ostbayerischer Jakobsweg jsem se těšil hlavně kvůli Dunaji. Miluju řeky. Konec konců, u jedné žiju. Řeky mají v sobě zvláštní, utajenou sílu. Hladina může být hladká jako zrcadlo, ale pod ní je skrytý silný neviditelný proud. Jeho síla se ukáže, až když do řeky vstoupíš. Jako síla putování, když nějakou chvíli jdeš.
Spaní na louce jen pod hvězdičkami zní romanticky. S komáry a hmyzáky si poradí repelent. Ale slimáky neodradí nic. Mám od nich zajetelený celý spacák.
Fakt bych rád věděl, co si od toho slibovali krom ulehčení cesty. V trávě se jim asi leze hůř a podle množství slizu si přes mě za noc postavili dálnici.
Ráno vycházím později než obvykle, udělal jsem si komplet hygienu. Večer to nebylo možné, hosti seděli před hospodou do velmi pozdních hodin. Stejně než jsem seběhl k Dunaji do Kelheimu, jsem zase propocený durch.
Kelheim brána
Kelheim
To je městečko, které stojí za delší návštěvu. Na bráně cedule "Bacha, automatická vozidla “. Sochy bílých Mimoňů a hliněná křesla. S útulné náměstím, přístavištěm lodí, krásným kostelem . Nad ním městečkem jako bílý dortík sedí na kopci Michelsberg památník sjednocení Německa.
Nakupuji tady na víkend, takže baťoh přibral.
Cesta vede podél Dunaje. Jdu se starší manželskou dvojicí. Pán fotí jako o život, mění objektivy a neustále hledá nejlepší záběr. Naštěstí se zdrží u starého kláštera schovaného pod převisem. S focením mám po starosti, ten malovací skřet v cihle se snaží, ale fotky nic moc.
Najednou se údolí stahuje do soutěsky jak z Pána prstenů. Dunaj je tu široký jen jako Labe, ale klame tělem. Prodírá se mezi vysokými bílými útesy a jen pěna kolem balvanů dává znát sílu proudu.
Kelheim na břehu
Německá čumidla
Stezka končí u skály. Musím uhnout doprava do kopce. Nahoře na vyhlídce potkávám německou rodinu. Oba synátoři čumí do mobilů a je jim jedno kde jsou. Rodiče se starají jen o to, aby jim potomci nepopadali ze skály.
Když jim ukážu ještěrku, jak se předvádí na kameni, mají druhé Vánoce. Pak si všimnou parníků dole na řece a skoro 5 minut jsou z nich normální kluci. Než se zase zahledí na displeje.
Procházím ptačí rezervací, všude cedule Hnízdí sokoli nerušit. Zřejmě jsou na těch útesech.
Pod námi funí parníky proti proudu. Zastávku mají za zátočinou s obrovským barokním klášterem Weltenburg, který stojí na protějším břehu přímo v záhybu Dunaje. Asi mají výšku dobře spočítanou kvůli velké vodě. Je tam údajně nejstarší klášterní pivovar na světě. V dnešním hicu by pivko bodlo, ale kvůli proudu v Dunaji můžu jen slintat. Rozhodně ho přeplavávat nebudu.
Limes Romanum
Římská cesta Limes Romanus
Za městečkem Stausacker udělá cesta najednou od řeky vpravo v bok a rýsuje se přede mnou jako linka někam do dáli. Půjdu po hranici mezi civilizovanou Římskou říše a Barbary, tedy Němci. Limes Romanus byl systém opevnění ,který se táhnul mnoho kilometrů podle přirozených překážek jako Dunaj. Když nebyly, stavěli Římani pořádný plot a v něm na dohled od sebe strážní věže.
Archeologové právě tady vykopali zbytky věží a trasa je vyloženě gerade aus jako podle pravítka, pole nepole, les neles. Dokonce tu postavili model jedné věže, aby si lidi dokázali představit, kam až se dalo dohlédnout do lesů obývaných barbary. Věž je z rezavých kovových plátů obložených dřevěnými laťkami, takže je uvnitř jako v troubě.
Před věží je na panelu připomínka velkého římského císaře Marka Aurelia, který na svých taženích právě proti dnešním Němcům sepisoval své Rozhovory k sobě.
Co je zajímavé, tak základním principem stoicismu, podle kterého se Marcus Aurelius choval, je rozvoj vnitřní síly a schopnost přijímat věci, které člověk nemůže ovlivnit.
„Co ti stojí v cestě, to je její součástí.“
Přesně takhle funguje putování. Dnešní příšerné vedro je momentálně součástí cesty. Takže se potím jako prase, ale šlapu dál, protože s tím prostě nic nenadělám.
Strážní věž Limes romanum
Zaskočím ještě do Altmannstein pro vodu a dobít mobil. Zvenčí nenápadný kostelík má úplně moderní vnitřek včetně kazetového stropu. Zaplať Pánbu za zásuvky v kostele.
Tettenagger a svatá Anna Schäffer
Spím u vesnice Tettenagger. Kousek odtud v Mindelstetten žila svatá Anna Schäffer , všude jsou její obrázky. V roce 2012 ji papež Benedict XVI prohlásil za svatou. Svou vnitřní sílu rozvinula po neštěstí, při kterém spadla po kolena do kotle s vařícím louhem při praní prádla. Tu bolest si vůbec neumím představit. Navzdory prognózám a péči lékařů přežila. Už nikdy nechodila. Přesto i z postele dokázala přetavit svou bolest v pomoc bližním a láskyplnou službu Ježíši Kristu.
Ona sama, když musela trpět, se snažila dělat to, co on: ne být plná vzpoury nebo zášti, ale odevzdání se, sebeobětování, lásky. Stejně jako Pán na kříži zachoval svou lásku i v nejkrajnější tísni (Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí), tak i ona chtěla vytrvat. Na konci napsala: „V utrpení jsem se naučila milovat tě.“
Jak málo lidí něco takového zvládne? Proto je svatých tak málo. Dnešek byl vyloženě filozoficko-praktický. Přijmi, co ti cesta dá. Víš, že se to změní, a tak si to užij, ať je to, co je to.
Našel jsem si pelíšek na stohu. Občas projdou lidi se psy, tak jim nechci dávat šanci na buzení zubatou tlamou jakou tenkrát u Zbraslavi. Od cyklostezky mě dělí jen husté křoví. Na nedalekou lavičku si se setměním přišli sednout nějací mlaďoši a dělají, co se v teplých nocích dělá. V tom volá Zuzka, takže jsem naprosto nenápadný a má vše v přímém přenosu. Pán Bůh se prostě stará o rovnováhu a má zatracený smysl pro humor.
Altmannstein
Ušel jsem asi 32 km.
Anketa
Chceš vědět, jak putování dopadlo? Zaškrtni nad článkem + Sledovat
Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.
Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.
Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.
Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino máte na stránkách tvojesance.cz
