Článek
Každý správný poutník do Santiaga vám potvrdí, že ty nejlepší úseky cesty nejsou vždycky ve Španělsku, ale často hned za humny.
Brdy mají svoje syrové kouzlo a trasa z Příbrami směrem na Třemšín je pro trénink nohou i hlavy naprosto ideální. Zřícenina hradu, která se tu na vrcholu schovává pod korunami stromů, už sice dávno nepřipomíná nedobytnou středověkou pevnost pánů z Třemšína, ale zbytky starého zdiva a malá kaplička dýchají neuvěřitelným klidem.
Na dlouhém putování je vůbec nejkrásnější , jak nás učí užívat si postupné dávkování radosti a tím přináší hluboké uspokojení.
Třemšín výhled
Představte si to. Nejdřív vidíte siluetu kopce jen matně někde v dálce na obzoru. Je to úplně stejné, jako když jdete po ulici a zničehonic projdete kolem sympatické hospůdky. Zaregistrujete ji. Pak se přibližujete, přichází první stoupání a začínáte se těšit. To je ten moment, kdy z pootevřeného okna ucítíte dokonalou vůni jídla a najednou na něj dostanete neskutečnou chuť.
S každým dalším výškovým metrem očekávání roste. Zpocení se drápete po uzoučké silničce nahoru. Jako když už si sedáte ke stolu, vezmete do ruky jídelní lístek a začnou se vám nevyhnutelně sbíhat sliny. A pak to přijde. Vystoupáte na samotný vrchol, pohladíte staré hradní kameny a podíváte se do kraje. Je to přesně ta chvíle, kdy vám vrchní položí talíř pod nos, vy vezmete do ruky vidličku, poprvé ochutnáte a celým tělem se rozlije ten hřejivý, báječný pocit uspokojení. Třemšín zkrátka chutná skvěle, ať už máte namířeno až na konec světa, nebo se jen tak touláte brdským lesem.
Mezi Havírnou a Třemšínem bylo ještě pár jednohubek
První číhala za drátěným plotem a brankou s nápisem: „Je-li zavřeno -běžte okolo“. Zavřeno nebylo, prošel jsem do krásného anglického parku, kde se u malého jezírka vyvalovala malá rusalka. Kamenná, na rozdíl od té zpod Cukráku. Za ním svítila velká žlutá vila, téměř zámeček.
Památník Antonína Dvořáka Vysoká u Příbramě
Vysoká u Příbramě Památník Antonína Dvořáka
Před vchodem do památníku Antonína Dvořáka přešlapujeme asi čtyři. Vchodové dveře jsou otevřené tak jdeme dovnitř. Nikde nikdo. Projdeme do první expozice - zase nikdo. Už je nám to podezřelé. Dostali jsme se k proskleným dveřím, na druhém konci místnosti kolem stolu sedí zjevně personál památníku.
Zrovna tam mají nějakou poradu a návštěvníků si nevšímají. Postáváme před otevřenými dveřmi, významně pokašláváme, klepáme a nic. Radí se a radí, nakonec to balím a jdu dál štempla nemajíce. Snad příště.
O kousek dál je v lese schované pravé Rusalčino jezírko, kde pan Dvořák lovil inspiraci. Po horkém létě vypadá spíš jako bažinka.
Kdyby se z něj vynořila teď, tak bude princ půlku opery zpívat o tom, jak z rusalky oškraboval žabinec.
Rusalčino jezírko Vysoká u Příbramě na konci léta
Dárky cesty
Za Strýčkovem mě starší pán ve své škodověnce nabízí svezení. Opravdu mě mrzí, že musím odmítnout. Ale slíbil jsme si celou cestu poctivě odšlapat.
V Nesvačilech si říkám mladé paní o vodu a dostávám navíc ke svačině prima rajče! Bavila se přes plot s kamarádkou cyklistkou a byly překvapené, že jim kolem baráku vede svatojakubská cesta. Hned si vzpomněly, že jejich známí ji vlastně taky šli, ale ne z Čech. Tyhle dárky Cesty mě fakt těší.
Rožmitál pod Třemšínem
Už odpoledne přicházím do Rožmitálu. Svatojakubská cesta vede kolem místního rybníka a ten láká, láká. Napravo Sadonický rybník se skákajícími kapry, nalevo čisťounké koupaliště - račte si vybrat. Plave se tu nádherně. U lavičky nechávám sandály, když mám nové botky. Snad ještě někomu poslouží.
V místním Infocentru mi paní do kredenciálu otiskuje nádherné razítko s Johanou z Rožmitálu. Vůbec mi nesepnulo, že si vzala Jiříka z Poděbrad. Takže skoro sousedka.
Razítko Johana z Rožmitálu z rukopisu
Ještě mi doporučuje hospodu New romance na okraji Podzámeckého rybníka. Díky za tip! Dávají tu porce jak pro slona a vynikající jídlo! Slečny mě zaparkovaly hned u zásuvky, takže zase dobíjím mobil. Konečně jsem přišel na to, jak v něm přepnu mapy.cz do offline režimu a baterka tak snad chvíli vydrží.
Díky neustálým technickým problémům s CAT 75 už jedu pěkný digitální detox. Měl to být vodě a prachu odolný mobil do extrémních podmínek. Zatím mu stačí pára nad rybníkem, aby zkolaboval. Buďto dělám něco blbě já nebo je to prostě špatný kus. Stává se z něj opravdová cihla.
Ještě obejdu místní zámek a stoupám hezky pomalu na Třemšín. Po vydatném obědě bych ocenil spíš kárku než baťoh na zádech.
A hele, přání splněno. Z kopce proti mě jede starší paní s kárkou, kde má snad 20 litrů vody. Že prý ze zázračné studánky.
Jakmile se vody napiju, nebudu potřebovat tu kárku. Když podle jejích instrukcí zkouším studánku najít, zakufruju a raději se vracím zpátky na značku.
Na zřícenině hradu Třemšín
Třemšín duch
Hlídá tu prý lesní mužíček ukryté poklady. Dostane ho jen ten, kdo si přijde úplně tiše na Velký pátek. To jsem prošvihl, ale mohu obdivovat nádherný výhled. Fouká hodně ,hodně, hodně svěží vítr.
Původně jsem chtěl na hradě přespat, ale nenašel jsem místečko za větrem. Zjevně jsem nebyl první, koho to napadlo, protože na zborcené hradbě visí mezi stromy protržená hamaka. To musela být rána, jestli dotyčný prohučel až dolů mezi šutry. Lehounký letní spacák má i svoje nevýhody, chládek protahuje přímo skrz něj..
Odmítám klepat celou noc kosu a skoro za tmy se vracím k „boudě“. To je útulna ve tvaru kaple, kterou precizně opravil státní lesní podnik.
Útulna Bouda Třemšín
U nocležny se potkávám s velebným pánem z Litoměřic, který dokonce zná našeho pana vikáře z Biskupské konference. Dělal i nějaký čas přímo na Svaté hoře u Příbrami, tak mu ji chválím, že se tam o areál moc hezky starají. Svět je vesnice. Než se venku u křížku domodlí, je tma. Ještě si chvilku povídáme. Standa jde také svatojakubskou pouť, ale letos jen českou část.
Uvnitř je oproti venku teploučko, ale dlaždice podlahy tlačí i přes karimatku.
Na to se ještě dá zvyknout. Na co se zvyknout nedá, je opravdu příšerné chrápání spolunocležníka, které klenba ještě zesiluje. Plus je, že ozvěna budí i jeho, takže mám vždycky pár vteřin na usnutí.
Dneska jsem zase o 30 kilometrů blíž k Santiagu de Compostela
Chceš vědět, jak putování dopadlo? Zaškrtni nad článkem + Sledovat
Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.
Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.
Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.
Zdroje:
