Walhalla nad Dunajem: Němci umí udělat dojem. I když jdete jen v ponožkách

16. den pouti Sulzbach an der Donau – Frauenhäusl

Ráno jsem si dal snídani ze zbytků a zmizel ze stavby kolem půl sedmé, hned jak začalo být vidět. Po noční bouřce zbyla jen mokrá tráva na krásné polňačce do Donaustauf. Vzduch je vypraný dočista a plný vůní, jo, to se to šlape. Cesta se zdvihá do kopečka a najednou se začne objevovat něco jako řecký chrám. Co to je? Nějaký památník?

Ranní sluníčko barví stavbu do zlatova a ta svítí do dálky jako šperk. Čím jsem blíž, tím je mohutnější. Když vstoupím mezi sloupy na naleštěnou mramorovou podlahu, připadám si nepatrný jako mraveneček.

K památníku slavným Němcům jsem přišel takříkajíc od lesa. Hlavní vstup je po impozantním schodišti zespoda od záhybu Dunaje. Sedl jsem si k jednomu sloupu a vychutnával fantastický výhled do krajiny. Dunaj se jí vine jako obrovský had. Visí nad ní ještě ranní opar jako kouzelný závoj, který sluníčko pomalu zvedá.

Na kamenných schodech nejsem sám, mladý párek si tam dává snídani včetně šampaňského.

Pak za námi začnou kmitat uklízeči jasně arabského původu – leští mopy cca 600 čtverečních metrů mramoru že se jen blýská. Za mírný bakšiš se mohu podívat dovnitř, ale jen v ponožkách! Abych jim tam nenaťapal než přijde šéf.

S botami v ruce (tolik těm snědým hochům zase nevěřím) kloužu po nádherně vykládané černobílé podlaze. Na stěnách z růžového mramoru svítí řady sněhobílých byst. Jeden slavný slavný Germán vedle druhého, všichni vystavení tak, aby si před nimi jeden sednul na pozadí. V čele sám zakladatel a stavitel pomníku Walhala Ludvík I. Bavorský.

V podstatě to byl takový národní buditel. Jeho cílem bylo probudit a posílit vědomí národní soudržnosti všech Němců, protože v jeho době to byla jen hromada státečků, které se řezaly mezi sebou.

Proto taky posunul význam původní Valhaly jako místa, kam se touží po smrti dostat všichni válečníci padlí na bitevním poli. Kde popíjejí medovinu proudem a lepé děvy servírují kouzelného pečeného kance.

Hlavním kritériem pro získání místa ve Walhalle podle Ludvíka Bavorského se staly zásluhy německy mluvících. Jsou tu mimo vojevůdců slavní umělci, vědci, němečtí svatí a dokonce řemeslníci! Vzali sem i pár proslulých německých žen a fakt je tu i jeden hodinář!

Slavní králové, co se asi nevešli, mají sošky ještě venku kolem cesty do Donaustauf. Pár jich vypadá, že by nejraději vzali roha a vypadli.

Pokud se chcete také pokochat, cesta z Prahy po dálnici na Regensburg vám zabere necelé 3 hodinky. Zhruba stejně dlouho to trvá pěšky z Walhally do Regensburgu.

Projdu přes městečko Donaustauf a poprvé si čuchnu k Dunaji. Je za silnicí a vypadá impozantně. Na pořádnou koupačku si ale ještě pár kilometrů počkám, protože tady není příhodné místečku.

Před Regensburgem vede svatojakubská cesta po vysokých protipovodňových valech. Za nimi je spousta místa na různé plážičky a koupališťátka. Voda čistá, proud silný, ta lahoda se hezky vykoupat! Jen musím dávat bacha na lodě, dělají vlny jako blázen.

Nejsem tady zdaleka sám. I když je dopoledne a pracovní den, jsou plážičky pozoruhodně plné. Někdy se lidi jen tak hupnou namočit, jinde mají rozložené deky celé rodiny.

Taky na cyklostezce nahoře na valech je hezky rušný provoz.

První větší německé město, tak jsem se bál jak s navigací. Ale svatojakubská cesta vede jednou dlouhou ulicí dovnitř a druhou z města, takže pohoda.

Vstup do města přes Dunaj je tak trochu jako jít do Benátek. Z protipovodňových valů nahoru na velký silniční most, pak doleva most přes plavební komoru na ostrov s kostelíkem Sv. Kateřiny (tady jsou ty proslavené vánoční trhy) a navazuje krásný kamenný most do Regensburgu.

Tohle město mělo vztah k českému království a vždycky jsem si říkal proč je česky zrovna Řezno? To tady Čechy vždycky zařízli nebo co? Oficiálně je to podle říčky Řezná, co se tu vlévá do Dunaje, ale čert jim věř.

Nádherný gotický chrám a ty levitující varhany! Neuvěřitelná práce. Trošičku váhám nad něčím, co vypadá jako studna s pořádným poklopem. Že by křtitelnice? Ale proč je nad ní kladka? Třeba pro dospělé, když mají nadváhu a těžko by po křtu lezli ven?

Ve městě si dávám kapučíno se zapékanou houskou. Je hezky, tak si sednu k malému stolečku před krámkem. U vedlejšího stolku sedí fešná paní s pánem, po očku pozoruje baťoh s mušličkou a začne se vyptávat. Odkud a kam, jo do Santiaga, tam jsem byla loni! A hned chrlí dobré rady, co nemám vynechat. Pán jenom koukal.

Kolem jezdí elektroauta, Tesly se dají krásně poznat. Na historické dlažbě dělají pekelný rachot, asi jak jsou těžké. Evropské auto jen tiše přešumí.

Jdu si ke Sv. Jakubovi pro razítko do kredenciálu.

Mnohem menší bazilika než Sv. Petr. Prosklený vchod a klid. Co se týče razítka, mají tu nápis ve smyslu, když tu nejsme skočte si pro štempl na Bismarplatz do kláštera. Jak tam strčím hlavu do dveří, paní na recepci už mává a jakože tady! Mají ho tedy velkolepé.

Z města odcházím po železničním mostě přes Dunaj. Na cyklostezce leží doslova závěje mrtvých jepic. Jako když nasněží. Paradoxy života. Od zlaté Walhally s nesmrtelnými Němci k mrtvým jepicím. Připomínají mi, jak krátký doopravdy život je. A taky jak je důležité čím si ho vyplníme.

Jdu o něco rychleji než auta na souběžné dálnici. Tam je typická německá stau neboli dopravní zácpa.

Za nějakou chvíli už jsem zase v lese. Zaplať pánbu, ten rozpálený městský asfalt mi fakt nedělá dobře.

Dneska končím u hezké výletní hospůdky s pokojíky v patře-jmenuje se Fraeunhausl.

Tak je jasné, co se tu dělo. Potkávám tady známé se psem loudilem z hospody v Bad Kötzing z předvčerejška, hned se hlásí.

Paní hospodská mi servíruje pilgrim menu za pár euro a dává nabít mobil. Dovolí mi spát na louce před hospodou. Nenápadně zdůrazňuje, že záchody nechávají otevřené celou noc, kdyby lilo. No záchody. Spíš rodinný domek, čistý, teplý a s volně přístupnou sprchou!

Perfektní den, ušel jsem cca 43 km.

Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.

Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.

Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.

Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino máte na stránkách tvojesance.cz

Zdroje:https://www.tvojesance.cz/pamatnik-walhalla-mi-vyrazi-dech-sulzbach-an-der-donau-frauenhausl/

https://www.schloesser.bayern.de/deutsch/schloss/objekte/walhalla.htm