Článek
Na Boží hod vánoční 25. prosince 1980 uvedla Československá televize první díl seriálu, na který se pak dlouho čekalo každou sobotu. Arabela spojila svět obyčejné pražské rodiny se světem pohádek a z postav jako Rumburak, Fantomas nebo princezna Xénie se staly televizní legendy. Teď, když se blíží letošní Vánoce, stojí za to připomenout, jak tenhle seriál vznikl a proč přežil celá desetiletí.
Objednávka ze západního Německa
Za vznikem Arabely stála západoněmecká televize WDR. Podle ČT24 oslovila režiséra Václava Vorlíčka s přáním seriálu, který by stál „mezi Dívkou na koštěti a Popelkou“. Vorlíček měl za sebou úspěšné pohádky a komedie, mimo jiné Tři oříšky pro Popelku nebo Jak utopit dr. Mráčka. S autorem scénáře Milošem Macourkem tvořil sehranou dvojici, která uměla spojit fantazii s laskavým humorem.
Seriál měl třináct dílů a vznikl jako koprodukce Československé televize a WDR. Německé publikum ho znalo pod názvem Die Märchenbraut, tedy Pohádková nevěsta.
Jméno z Dickense a hrad Šternberk
Jméno hlavní hrdinky si Vorlíček vypůjčil z románu Kronika Pickwickova klubu od Charlese Dickense, který měl rád od dětství. Pohádkové království vzniklo na hradě Šternberk na severní Moravě, kde štáb natáčel zhruba rok. Kostýmy navrhl Theodor Pištěk, za kamerou stál Emil Sirotek.
Na dnešní poměry skromné, tehdy ale obdivované triky patřily k tomu nejlepšímu, co tehdejší televize uměla. Postavy mizely, létaly a proměňovaly se, a to bez počítačů, jen díky řemeslu kameramanů a trikařů.
Dva světy propojené zvonkem
Základní nápad byl prostý a geniální zároveň. Pohádkové bytosti se mezi světem lidí a Říší pohádek přesouvaly pomocí kouzelného zvonku a dalších předmětů, které se snadno dostaly do nesprávných rukou. Pohádkový král a královna bydleli v zámku, zatímco rodina Majerových žila obyčejný život v Praze. Když se oba světy začaly prolínat, vznikaly situace, kterým se smáli dospělí stejně jako děti. Seriál také nenásilně ukazoval, že dobro a zlo nemají vždy jasné hranice: i padouch může být sympatický a i princezna může dělat chyby.
Arabela s hlasem Libuše Šafránkové
Titulní roli měla původně hrát Libuše Šafránková, ze zdravotních důvodů ale nemohla. Arabelou se tak stala slovenská herečka Jana Nagyová. Její hlas však diváci neslyšeli: roli namluvila právě Šafránková. Petra Majera hrál Vladimír Dlouhý a v dalších rolích se objevili Vladimír Menšík, Stella Zázvorková, Jiří Sovák nebo Vlastimil Brodský.
Rumburak, kterému fandily děti
Skutečnou hvězdou se stal záporák. Jiří Lábus jako druhořadý čaroděj Rumburak, který touží po Arabelině ruce, si získal dětské publikum. Podle vzpomínek, které citovala ČT24, mu děti psaly, že mu fandí, a on jim prý žertem odpovídal, ať tedy přijdou do polepšovny. Lábus se navíc bojí výšek, a přesto absolvoval řadu scén na jeřábech a lešení.
Rumburak byl tak oblíbený, že dostal vlastní film. V roce 1984 vznikl celovečerní Rumburak, opět s Lábusem v hlavní roli.
Úspěch daleko za hranicemi
Díky západoněmeckému koproducentovi se seriál dostal na zahraniční trhy snáz než většina tehdejších československých pořadů. Vysílal se v západním Německu, ale také v Austrálii nebo v Asii. Anglická Wikipedie uvádí, že Arabelu odvysílalo dalších 57 zemí. Historik Petr Bednařík ji podle ČT24 označil za mezinárodně nejúspěšnější československý seriál.
Pokračování Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek přišlo na obrazovky v roce 1993. Mělo dvakrát víc dílů, ale podle dobového ohlasu už tak silně nezapůsobilo.
Proč se na Arabelu díváme dodnes
Arabela vznikla v době normalizace, a přesto v ní téměř chybí ideologie. Vorlíček s Macourkem stavěli na jednoduchém, ale účinném nápadu: co by se stalo, kdyby se pohádkové bytosti dostaly do obyčejné české domácnosti a pohádkový svět ovládl někdo zlý a směšný zároveň. Humor fungoval pro děti i pro dospělé, kteří v něm našli jemné narážky na každodenní život.
Pro mnoho lidí, kteří vyrůstali v osmdesátých letech, je Arabela spojená s Vánocemi a sobotními večery u televize. A to je možná její největší síla: připomíná dobu, kdy celá rodina seděla u jedné obrazovky a sledovala totéž.
