Článek
Že já ten typ nejsem. Co nechá mobil na stole v kavárně nebo si ho položí vedle ručníku u bazénu.
Ale i ti opatrní dělají chyby.
A já jsem tu svoji udělala na dovolené v Portugalsku.
Byla jsem tam sama. Poprvé. Chtěla jsem si odpočinout, najít klid, projít se podél pobřeží a nemuset se na nikoho ohlížet.
A právě při jedné z těch procházek mi telefon zmizel.
Netuším přesně, kdy.
Měla jsem ho ráno v batohu. Odpoledne jsem si chtěla vyfotit západ slunce – a už tam nebyl.
Prohledala jsem celý batoh. Vrátila se zpět trasou, kterou jsem prošla. Ptala se lidí, volala si sama sobě. Nic. Ticho.
Byla jsem naštvaná sama na sebe.
Ale řekla jsem si, že to nebudu řešit. Byl zálohovaný. A i kdyby ne – technika je nahraditelná.
Po návratu domů jsem si koupila nový. Přihlásila se do cloudu. A v ten moment jsem zůstala stát jako opařená.
Můj ztracený telefon se znovu připojil k internetu.
A do mé galerie se začaly stahovat fotky, které nebyly moje.
Nejdřív jsem si myslela, že jde o chybu.
Ale pak jsem si začala prohlížet obsah. A čím víc jsem scrollovala, tím víc mě mrazilo.
Byly tam desítky fotek různých lidí.
Žena v hotelovém pokoji, muž na motorce, děti u moře.
Selfie cizinců, momentky z pláže, někdy dokonce zachycené lidi spící v posteli.
A co bylo nejdivnější – na některých snímcích byla ta samá osoba. Muž, asi třicátník, s tetováním na ruce. Vždy v pozadí, nikdy přímo.
Některé fotky byly zvláštní.
Vyfocené přes okno. Nebo zpoza závěsu.
Jedna byla rozmazaná, ale poznala jsem v ní hotelový pokoj, kde jsem sama bydlela.
A na stole – můj starý mobil.
Srdce mi začalo bušit.
Někdo nejen že našel můj telefon – někdo ho používal. A dokumentoval, co dělal.
Ale proč? A proč si všechny ty fotky ukládal na můj účet?
Okamžitě jsem kontaktovala podporu. Změnila hesla. Nahlásila zařízení jako kradené.
Policii jsem to sice nahlásila taky, ale říkali, že bez konkrétního podezření nejde nic udělat.
Byl to prostě „kuriózní případ“. Možná náhodné použití. Možná někdo jen testoval, jestli telefon funguje.
Ale já vím, že to nebyla náhoda.
Některé ty fotky byly z posledních dní, a já už dávno byla doma.
A na dvou z nich – byl můj obličej. Vyfocený z dálky.
Jedna dokonce z letiště, když jsem odlétala.
Dnes už telefon nemám. Nechala jsem ho kompletně zablokovat a vymazat.
Ale občas se přistihnu, že se ohlížím, když jdu po ulici.
A když mi někdo náhodou pošle fotku, kterou jsem si sama nepořídila… vždycky ji pečlivě zkoumám.
Protože někdo mě sledoval.
A chvíli jsem o tom vůbec nevěděla.
