Článek
Oprostím-li se od mnoha slavných osobností, které si v některém z dílů střihly cameo, i vedlejších a hlavních postav v podobě maloměšťáka Homera, jeho ženy Marge, raubíře Barta a nemluvněte Maggie, zaměřím svou pozornost na sestru posledních dvou zmíněných: Lízu, osmiletou třídní premiantku s IQ 159, kterou považuji za jednu z nejméně sympatických postav (ne-li přímo nejnesympatičtější) v historii animáků. Důvodem je především její vykreslený charakter: Arogantní, sebestředná, pokrytecká, levicově smýšlející a cizí názory netolerující feministka a radikální aktivistka coby vzor současných rádoby progresivistů.
Je možné, že mnozí z vás seriál znají, přesto neviděli jediný díl. Proto jsem si dovolil vybrat ze stovek dílů alespoň tři, které poukazují na výše zmíněné:
Líza vegetariánkou
Po návštěvě zábavního parku, kde se Líza s celou rodinou pomazlí v ohradě s ovečkami, si následně při obědě uvědomí, že jí část jehněte, a proto se rozhodne stát se vegetariánkou. Poté nutí i všechny ze svého okolí vzdát se masa.
Lízina forma aktivismu: „Já jsem se rozhodla přestat jíst maso, a tak k tomu donutím i zbytek své rodiny a přátele.“ Zajde dokonce tak daleko, že překazí grilovací party svého otce a nazve jej prehistorickým masožravcem…
Lízino pokrytectví: … přestože ještě včera a roky předtím maso jedla a přišlo jí to naprosto přirozené. Nehledě na to, že Simpsonovi vlastní kočku Sněhulku a psa Spasitele, kvůli kterým by zvířata byla zabíjena i nadále (což Lízu nechává chladnou), a to i v případě, kdy by na svou „vegetariánskou víru“ obrátila všechny ze své rodiny. (Což je v podstatě téma, které mi v hlavě vrtá již dlouhá léta: Proč vegetariánům a veganům vadí, že zvíře umírá kvůli nasycení člověka, ale již jim nevadí, že umírá kvůli jejich domácímu mazlíčkovi? Kdybychom totiž všichni na světě jedli pouze rostlinnou stravu, nemohli by žádní psi či kočky existovat, protože by neměli co žrát. Oponování mícháním jablek s hruškami ála: „Pes je masožravec, ten maso jíst musí“ však neberu. Chce-li být vegetarián opravdu zásadový, neměl by přeci vlastnit NIC, kvůli čemu jiná zvířata umírají. A tedy ani svého domácího mazlíčka).
Líza na větvi
Líza se zamiluje do ekologického aktivisty a chce se stát členkou organizace Děti hlíny. Jejím prvním úkolem je zabránit pokácení nejstarší springfieldské sekvoje.
Lízina forma aktivismu: Líza vyleze na větev zmíněné sekvoje, aby tak zabránila jejímu pokácení. Ano, bylo by to v podstatě chvályhodné a mnohem záslužnější a smysl dávající než přilepování se sekundovým lepidlem k vozovce v rámci boje za snížení uhlíkové stopy či rychlosti ve městech, kdyby…
Lízino pokrytectví: … měla čisté úmysly. Ona se však nesnaží zmařit pokácení kmene kvůli stromu samotnému, ale především proto, aby udělala dojem na ekologického aktivistu (kompostujícího i v kapse u svých kalhot), který jí dá k tomuto činu podnět. Líza poté na větev opravdu vyleze, čímž snahu těžařů o pokácení stromu zmaří, poté shora hlásá, že na stromě zůstane tak dlouho, dokud nebude přislíbena jeho záchrana, ovšem nakonec svůj boj za dobrou věc brzy ukončuje a večer ze stromu slézá a jde se vyspat domů, protože je jí smutno po rodině. Dalšího rána je již strom poražen (byť bleskem po noční bouři).
Bart hvězdou
Ve Springfieldu se koná veletrh zdraví, který odhalí, že mládež je na tom velmi špatně s fyzickou kondicí. Rodiče tedy přihlásí své děti do amerického fotbalu, kde se sejde mladý výkvět springfieldské základní školy v čele s Líziným bratrem Bartem.
Lízina forma aktivismu: „Barte, ty budeš hrát křídlo,“ říká při náboru hráčů trenér týmu Flanders, soused Simpsonových. „A co máte pro mě?“ ozve se od postranní lajny v dresu a s helmou v podpaží stojící Líza. „Přesně tak, odvážná holka, co chce hrát americký fotbal. Co vy na to?“ praví sebejistě a odhodlaně coby průkopnice boje za genderovou rovnoprávnost. „Supr, čupr, Lízo, máme v družstvu už čtyři děvčata,“ odpovídá Flanders.
Lízino pokrytectví: „Opravdu?“ ptá se Líza zklamaně, namísto toho, aby byla ráda, že genderová rovnoprávnost v týmu opravdu funguje. „Fotbal asi nebude nic pro mě,“ pokračuje se sklopenou hlavou, aby ihned poté opět najela na aktivistickou notu, neboť dodává: „Koneckonců, žádný civilizovaný člověk nebude hrát s kůží nevinného prasátka!“ (Přestože ještě před deseti vteřinami sama chtěla být v týmu.) „Víš, Lízo, ty míče jsou vyrobeny z uměliny,“ oponuje Flanders. Líza již nemá argument a s pláčem utíká pryč.
Možná bude někdo reagovat, že nemá cenu řešit chování animované postavy. Já však neřeším chování osmileté Lízy, chovající se jako (současný) dospělý radikální aktivista, jako spíše chování (současných) dospělých radikálních aktivistů, chovajících se jako osmiletá Líza: Páchání trestných činů (přilepování se k silnici, ničení slavných děl v galeriích, vypouštění pneumatik u SUV), pokrytectví (bojuji za snížení uhlíkové stopy, přestože v létě létám na dovolenou – bojuji proti těžbě ropy, přestože využívám všech vymožeností z ropy vyrobených – bojuji za omezování konzumace masa, přestože… viz Líza vegetariánkou a téma domácích mazlíčků), sebestřednost (můj názor je ten jediný správný, a tak nemám potřebu s tebou diskutovat, naopak ty se mému přesvědčení a názoru musíš podřídit. A pokud s ním nesouhlasíš, jsi nácek, xenofob, homofob, rasista, nepřítel planety…).
Kam až současný levicový radikální aktivismus, jdoucí ruku v ruce s hyperkorektností, woke-kulturou či terorismem, nakonec dorazí a čeho se v rámci jeho „boje za cokoliv“, vlastně dosáhne, je prozatím ve hvězdách, přestože začíná čím dál více metastázovat nejen celým americkým školstvím, ale také celým Západem.
Důkazem je právě i samotný seriál Simpsonovi, který se coby původní satira stal obětí hyperkorektnosti a parodií sebe sama, neboť v posledních letech popírá, zlehčuje a omlouvá se za vše, díky čemu se stal v 90. letech kultem. Fanoušci Simpsonových jsou jistě zhrzeni, zatímco Líza Simpsonová a jí podobní se vítězoslavně usmívají.
