Článek
Vždyť duhový svět plný lásky a tolerance je tak rozmanitý, že se o výchovu dítěte může postarat v podstatě kdokoliv, ať už se hlásí k jakékoliv genderové identitě. I v pohádkách a bájích najdeme spoustu příkladů, kdy se o výchovu dětí postaraly zcela netradiční bytosti. Pojďme se podívat na některé z těchto inspirativních příběhů!
Začněme klasikou - Mauglím z Knihy džunglí. Tento chlapec vyrůstal v džungli mezi vlky a dalšími divokými zvířaty. Místo školky chodil na lov s vlčí smečkou a místo čtení pohádek před spaním poslouchal vyprávění medvěda Balúa. A vidíte, jak to dopadlo! Mauglí vyrostl v silného a odvážného mladíka, který uměl komunikovat se zvířaty a přežít v divočině. Kolik dnešních dětí by tohle dokázalo?
Dalším skvělým příkladem jsou Romulus a Rémus, zakladatelé Říma. Tito bratři byli jako kojenci odkojeni a vychováni vlčicí. A co z nich vyrostlo? Zakladatelé jedné z největších říší v historii! Možná bychom měli přehodnotit naše předsudky vůči vlkům jako vychovatelům. Kdo ví, třeba by nám vlčí školky pomohly vychovat novou generaci schopných vůdců!
Nezapomeňme samozřejmě ani na našeho českého Budulínka. Tohoto malého chlapce vychovávali jeho prarodiče, což už samo o sobě není úplně tradiční model. Ale skutečným vychovatelem se pro Budulínka stala liška. Ta ho naučila důležité životní lekce, jako například to, že nemá otvírat cizím lidem (nebo v tomto případě zvířatům) a že má poslouchat své prarodiče. I když metody lišky byly poněkud neortodoxní (unesla Budulínka v pytli), výsledek byl nepopiratelný - Budulínek se naučil důležité životní lekce.
A co třeba Tarzan? Tento chlapec byl vychován gorilami a naučil se žít v džungli jako opravdový král zvířat. Místo toho, aby se učil matematiku a literaturu, ovládl umění šplhání po liánách a komunikace s různými druhy zvířat. A když se pak setkal s lidmi, ukázalo se, že jeho „divoká“ výchova mu dala mnohé přednosti - byl silný, odvážný a měl blízký vztah k přírodě.
Tarzan byl vychován opicemi uprostřed hluboké džungle
V řecké mytologii najdeme příběh o Achillovi, kterého vychovával kentaur Cheirón. Tento napůl kůň, napůl člověk naučil Achilla bojovým uměním, ale také ho vzdělával v hudbě a léčitelství. Výsledkem byl jeden z největších hrdinů řeckých bájí. Možná bychom měli zvážit zavedení kentaurů do našeho vzdělávacího systému! Dokonce i v moderních pohádkách najdeme netradiční rodiny.
... a dalších takových případů je mnoho.
Co z toho všeho vyplývá? Že možná není tak důležité, kdo přesně dítě vychovává, ale spíše jak ho vychovává. Ať už jsou to vlci, trpaslíci, kentauři, mluvící cvrčci nebo lidé, kteří si jednoho rána po probuzení uvědomí, že nejsou ani ženou, ani mužem, ale letadlem, gramofonem nebo telegrafním sloupem, důležité je, že předávají dětem důležité životní hodnoty a dovednosti. Takže až příště uslyšíte někoho lamentovat nad úpadkem tradiční rodiny, připomeňte mu tyto inspirativní příběhy. Možná navíc zjistíme, že to nejlepší, co můžeme pro naše děti udělat, je nechat je ve jménu volné liberální výchovy vyrůstat ve zmíněné džungli či coby součást velké vlčí smečky.
Koneckonců, funguje to v pohádkách, tak proč by to nemohlo fungovat i v reálném životě? A kdo ví, třeba za pár let budeme mít školky vedené medvědy, vlčí tábory pro rozvoj vůdcovských schopností a kentauří akademie. Možná je čas přehodnotit naše představy o tom, kdo a co tvoří „normální“ rodinu. Vždyť i ta nejneobvyklejší kombinace vychovatelů může vést k výchově skutečných hrdinů, hrdinek či kohokoliv jim podobného, jen skloňovaného dle vzoru Alžbětko.
Jedno je jisté - pohádky a báje nám ukazují, že když jde o výchovu dětí, možnosti jsou neomezené. Tak proč se držet zastaralých konvencí? Skončeme s diskriminací menšin a otevřeme novým možnostem naši mysl či dokonce dveře. Kdo ví, třeba právě teď na ně klepe vlčice, která by ráda pohlídala vaše děti!
