Quo vadis, Management?

Troufám si tvrdit, že každá kniha nebo učebnice zahrnující v názvu termín „management“ cituje zpravidla hned úvodem slavné jméno Fredericka Winslow Taylora, který svou knihou („The Principles of Scientific Management“, 1911) dal současnému managementu název. Ale položme si otázku, čím to, že lidstvo dosáhlo již ve starověku úctyhodných výsledků, ať již šlo o monumentální stavby nebo správu rozsáhlých říší. Byli to rovněž antičtí filosofové, kteří ve svých spisech radili, jak spravedlivě vládnout, úspěšně hospodařit nebo válčit. A to vše bez managementu?

Začněme tedy málem „od Adama“. Jakmile lidé chtěli dosáhnout něčeho, co nezvládl jedinec, sdružovali se do skupin a vznikla potřeba usměrňovat úsilí jednotlivých členů skupiny k úspěšnému dosažení cíle.K tomu ale musí být skupina uspořádána (organizována) např. podle dělby práce a každému členu zřejmý jeho individuální úkol, jinak je to tlupa, kde každý dělá, co se mu zlíbí. Ostatně i z živé přírody je možno uvést řadu příkladů, jak organizovaný celek je podmínkou jeho existence vůbec (včely).

Můžeme jen spekulovat, ale pravděpodobně již v pravěku ti fyzicky nejzdatnější lovci mamutů hloubili past a ostatní (ženy, děti?) jen pomáhali přinášet větve na zakrytí. Klasickým příkladem přínosu organizování jsou římské legie. Jak to, že dokázaly po staletí porážet i desetkrát početnějšího protivníka? Protože měly oproti hordě barbarů uspořádané zdroje i úkol. Jen pro představu, každá z deseti kohort legie představovala taktickou jednotku, které mohly být uspořádány podle potřeby v různé bojové formaci a k tomu vycvičeny. Kohortutvořily tři šiky (manipuly) za sebou, z nichž mohl každý projít skrze šik před sebou, vystřídat a odpočinout nebo ošetřit zranění. V manipulu byly dvě centurie a centurio viděl na všechny a naopak a mohl tedy velet, velení z úrovně kohorty zajišťovaly zvukové a vizuální signály. Dost složité, ale perfektně fungovalo. Římský legionář byl také svou zbrojí výborně chráněn a byl vycvičen k nejefektivnějšímu způsobu okamžitého vyřazení z boje, bodnutím zdola do podbřišku.

Dosti historie a zkusme jednoduše „selským rozumem“ (common sense). Ať už je to skupinový nebo i individuální úkol, musíme hledat odpověď na sedm základních otázek: „proč?“ (k čemu bude výsledek), „kdo?“ (i my sami), „kde?“ a „kdy?“ (ale pozor, čas je vlastně zdroj k dispozici, ale nelze jej ukládat), „čím?“ (hmotné a nehmotné zdroje), „jak?“ (způsob) a „co?“ (výsledek). A pokud je to skupinový úkol, stačí doplnit osmou „s kým?“ a odpovídající vazbu na ostatní otázky. Tedy jak prosté. Nelze to vyjádřit výstižněji, než napsal Rudyard Kipling (autor Knihy džungle):

I keep six honest serving-men,

(They taught me all I knew);

Their names are What and Why and When

And How and Where and Who.

A tím se také nabízí vysvětlení, proč se můžeme setkat s „rozenými“ manažery, kteří nikdy nic nestudovali a přesto si vedou úspěšně. Až tak jednoduché to zas není, znát odpovědi na všechny otázky je takový „teoretický“ předpoklad, ale v realizaci to může, a zpravidla dopadne jinak. Sdružením více lidí v zájmu dosažení společného cíle totiž přichází hned první problém, společné versus individuální. Toto organizované sdružení (organizace) sice představuje vnitřní prostředí, ve kterém mohou a jsou lidé vědomě ovlivňováni v zájmu dosažení cíle, ale na druhé straně cíle organizace jsou zpravidla v jejím vnějším prostředí a dosažení cíle vyžaduje interakci s jeho prvky (trh, sociální struktura, počasí, infrastruktura). Prostředí je ale na organizaci nezávislé a organizace je nemůže, nebo jen málo ovlivnit, musí stav prostředí sledovat, aby mohla správně reagovat.

Vraťme se zpátky k Taylorovi. Podstatou jeho „principů“ je stanovení nejlepšího způsobu vykonávání jednoduchých operací na základě časových a pohybových studií (opravdu věda) a odpovídající výběr a výcvik pracovníků. Ale ještě důležitější bylo stanovení denního úkolu a motivace k vyššímu výkonu diferencovanou mzdou. Málokdy bývá v této souvislosti zmíněno, že až do té doby byla běžná časová (denní) mzda nezávislá na výkonu. Najednou vstupuje na scénu homo economicus, který sám o sobě usiluje o maximalizaci užitku. Výsledkem zavádění Taylorova systému byl enormní růst produktivity, rychle se rozšířil, ale také k němu byly výhrady. Úzká dělba práce na jednoduché operace sice umožňovala rychlé zaučení a růst výkonnosti (a také zaměstnání méně kvalifikovaných pracovníků za nižší mzdy), ale jednotvárná mechanická práce se stala vyčerpávající a Taylor musel na základě stížností odborů obhajovat svůj systém před Kongresem USA. Přes nepopíratelný přínos Taylorova systému je nutno vidět jeho omezenost nejen v redukci lidí na mechanickou součást pracovní operace, ale i v zaměření pouze na základní organizační prvky výroby (dílny). Ale v dílně všechno správně, a podnik v „červených číslech“?

Celistvý pohled na řízení organizace a samotnou činnost manažera přinesl Taylorův souputník Henry Fayol („Administration industrielle et générale“, 1916). Fayol identifikoval šest skupin činností charakteristických pro každou organizaci: technické, obchodní, finanční, ochrany, účetní, správní (manažerské), čímž vlastně vymezil úlohu managementu v organizaci (ne všechno, co dělá vedoucí pracovník, je management!). Činnost manažera blíže analyzoval a stanovil její základní složky plánování, organizování, přikazování, koordinace a kontrola a navrhl první komplexní doporučení pro jednání vedoucích pracovníků („Fayolovy principy“: dělba práce, pravomoc a odpovědnost, disciplína, jednotné řízení, podřízenost individuálních zájmů celku, odměňování, centralizace hierarchie, pořádek, spravedlnost, stabilita personálu, iniciativa, jednotný duch).

Znalost kořenů současné manažerské nauky je užitečná ne pro znalost historie, ale pro pochopení příčin a důsledků vývoje, který je svým myšlenkovým odkazem stále aktuální. Celý vývoj lze charakterizovat jako permanentní hledání dalších cest ke zvyšování produktivity práce, když možnosti předchozích dosáhly svých mezí. Na základní otázku, co je podstatou managementu z teoretického hlediska se pokusil odpovědět dlouholetý prezident International Academy of Management Harold Koontz a identifikoval jedenáct používaných metodických přístupů k teorii managementu, které souhrnně charakterizoval jako „džungli managementu“. A pak jak vybrat ten nejlepší? Knihkupectví jsou sice plná dalších knih o managementu (knižní trh totiž neustále žádá něco nového), ale ty ze zahraničí přinášejí častěji příběhy než metody a ty domácí recyklují všeobecně známé poznatky, mnohdy ne plně pochopené. O jednu odpověď, jak dál, se pokusila skupina akademiků a podnikatelů na workshopu pořádaném v Silicon Valey v roce 2008 z iniciativy současného „super guru“ Gary Hamela který inovaci managementu navrhl ve své knize („The Future of Management“, 2007). Cílem workshopu bylo navrhnout základní trendy inovace managementu a výsledkem bylo definování dvaceti pěti „velkých výzev“. Výzvy jsou vysoce ambiciózní („moon shots“): management se musí orientovat na společensky významné cíle, vložit myšlenky komunity a občanství do systémů řízení, odstranit patologie formální hierarchie, snížit strach a zvýšit důvěru, redefinovat vůdcovství, rozšíření a využití diverzity, desagregace a restruktualizace organizací atd. Ale co s takovými „knížecími radami“? Určitou konkrétní představu o současných trendech moderního managementu poskytuje „brouzdání mořem internetu“ a tedy které to jsou:

Otázka, který nejlepší přístup vybrat, není správná. Je to komplex se synergickým efektem, všechny jsou nutné, odlišný může být pouze důraz podle konkretních podmínek (kontingence).

Výuka managementu byla u nás na počátku devadesátých let ovlivněna publikací autorů Koontze a Weihricha („Management“, 1993) prezentující funkční přístup k nauce managementu. Tento „Faylovský“ přístup nejenže výstižně definuje obsah práce manažera obecně, ale je velmi vhodný pro výuku (a používán na vysokých školách v USA), protože je založen na systémovém přístupu, který je vlastní poznávacímu procesu obecně. Univerzální charakter funkčního přístupu umožňuje rovněž aplikaci managementu (správy) ve veřejném sektoru, neboť doménou managementu není jen podnikání. Tyto funkce představují podle Koontze jádro nauky managementu, ale ne vyhraněně teoretické, ale naopak eklektické – v jednotlivých funkcích jsou využívány teoretické i praktické poznatky z celé řady věd, jako je psychologie, sociologie, ekonomie, matematika nebo systémová věda. Přestože je Harold Koontz jedním z „guru“ managementu, nelze považovat ani jeho přístup za univerzální řešení a jeho pět funkcí doplnil Joseph L. Massie („Essentials of management“, 1971) o další dvě – rozhodování a komunikování. Koontz totiž zahrnul komunikování do funkce vedení, i když sám píše „přestože komunikace doprovází všechny oblasti managementu, má zejména pro vedení neobyčejný význam“. Management bez komunikace ale nemůže fungovat, teprve prostřednictvím komunikace se celý proces uvádí do pohybu: manažer přijímá podněty nebo přímo úkoly, doplňuje si potřebné informace o stavu zdrojů a prostředí a po výběru určité varianty řešení se jeho rozhodnutí dostane prostřednictvím komunikace k podřízeným, dojde k realizaci a rovněž komunikací může být zajištěna zpětnovazební kontrola. Procesní model se zpětnou vazbou zavedený v této publikaci umožňuje názorně vysvětlit ucelenou podstatu práce manažera na základě interakce jednotlivých funkcí, ale je nutno zdůraznit, že především na základní (liniové) manažerské úrovni, protože na vyšší úrovni řízení se portfolio úkolů rozšiřuje o nadstavbové disciplíny managementu, které funkční přístup doplňují, ale nikoliv nahrazují.

Jak jsou u nás připravování vysokoškolští odborníci v managementu pro rozhodující oblast prvního uplatnění v praxi a sice pro pozici manažera na základní úrovni? Samostatný manažerský studijní program bakalářského stupně neexistuje, kodifikován je ekonomický studijní program „Podniková ekonomika a management“, ve kterém jsou akreditovány různé studijní obory manažerského zaměření. Koncepce programu vychází z principu, že management je integrální součástí podnikání a tedy i nauky o podnikovém hospodaření. Původ podnikohospodářského přístupu je v německém prostředí 60tých let, které se donedávna zdráhalo akceptovat termín management. Wöheho „Úvod do podnikového hospodářství“ představuje komplexní pohled (téměř tisíc stránek!) na všechna podnikatelská rozhodnutí uskutečňovaná v podniku včetně základního teoretického zdůvodnění a přehledu používaných metod. Patří sem tedy rozhodování o cílech podniku, volba právní formy podnikání, plánování výrobních procesů, výzkum trhu, marketingová politika a samotné řízení podniku (plánování a rozhodování, organizování, řízení lidských zdrojů, kontrola, informační management). Významnou součástí podnikohospodářské nauky je rovněž investiční politika, financování podniku, podnikové výkaznictví a kalkulace nákladů. Obsah řízení podniku odpovídá jen částečně základním funkcím managementu, pomíjí funkci vedení, což zásadně nepodporuje aktuální trend orientace na lidský faktor, kde je ještě předpokládán významný prostor pro zvyšování produktivity práce.

Protože management je v podnikohospodářském přístupu považován za součást ekonomické nauky, obsahuje studijní program povinné penzum teoretických ekonomických předmětů (Mikroekonomie, Makroekonomie). Studijní programy manažerských škol v USA zaměřené na podnikání mají obecnější zaměření (Fyzika, Chemie), praktické aplikace teoretického základu (jen Základy ekonomie), výrazný podíl řešení konkrétních úloh a výcvik v manažerských dovednostech, a tam je problém. Připravovat manažery pro současnou praxi vyžaduje totiž její znalost, ale té je na vysokých školách stále méně, protože dosažené výsledky v praxi se v honbě za impakty nepočítají. Zato přibývá akademiků s kvalifikací získanou výhradně v souvislém studiu bakalář–magistr–doktor.

Vazba managementu na podnikovou ekonomiku je ve světě podnikání běžná (Business Management, Business Administration), ale s podnikovou ekonomikou na stejné úrovni, nikoliv jako přívěsek. Jenomže management se plně uplatňuje i ve veřejné ekonomice, není pouze o podniku, ale obecně o organizaci (Organizational Science, Administrative Science). Co je ale zásadní, podniková ekonomika a management prošly rozdílným vývojem. Podniková ekonomika v podstatě beze změny (28. vydání Betriebswirtschaftslehre v roce 2023) a management se z původní nejednoznačně definované nauky nazvané Koontzem „džungle managementu“ rozvinul do řady samostatných disciplín a ke každé z nich je i u nás hned několik knih charakteru učebnice. Svoje místo jako vysokoškolský předmět, a ve světě často i studijní program, má strategický, personální, krizový, rizika, změny, znalostní, projektový, mezinárodní a samozřejmě i management podnikání, další mají výrazně mezioborový charakter jako informační, bezpečnostní nebo management kvality a některé jsou zatím pouze aplikační oblastí praxe jako např. facility, event nebo destination management. A to, co bylo původně pojímáno jako „management“, je v současné době odlišeno jako jádro managementu spočívající v základních funkcích a nazýváno Obecný (General) management v reminiscenci na název Fayolova díla. Jen ve Velké Británii je General Management termín pro top management, ale tam je ostatně všechno jinak a proto si asi reformátoři českého vysokého školství berou právě odtud vzor.

Samotný Obecný management je postačujícím nástrojem pro manažery základní úrovně a další managementy jsou vlastně nadstavbovou aplikací tohoto obecného principu pro specifickou oblast praxe. Ty odborné zejména pro střední úroveň a strategický pro vrcholovou. Úloha Obecného managementu se ale neomezuje jen na základní úroveň. Ať již se jedná o problém v kterékoliv oblasti lidské práce a na jakékoliv úrovni, jeho řešení vyžaduje vždy stanovení cíle, plán, organizaci zdrojů, personál, motivaci, kontrolu a bez komunikace a rozhodování nemůže fungovat.

Závěrem bych si dovolil připomenout, že management se u nás nezjevil na počátku devadesátých let z ničeho nic, bylo „plánování a organizace práce“ i „vědecké řízení“, v každé dílně Ganttův diagram (tedy harmonogram) a normovač se stopkami, ale to jsme od dob Taylora moc nepokročili. Vyzvednout lze výrazný nástup operačního výzkumu koncem šedesátých let, který byl iniciován překladem knihy autorů Churchman – Ackoff - Arnoff „Úvod do operačního výzkumu“ a výuka operačního výzkumu se rychle rozšířila do všech oborů inženýrského studia. Operační výzkum našel v tomto období i významné uplatnění v průmyslové praxi (síťová analýza, lineární programování) a současný nástup výpočetní techniky, i když ještě s děrnými štítky, umožnil ve výzkumu realizovat simulační modely na úrovni srovnatelné se zahraničím (vím, o čem píši). Protože v centrálně plánované ekonomice byl prostor pro metody operačního výzkumu především na makroekonomické úrovni (podnik musel plánované zdroje prostě spotřebovat), po počátečním nadšení a rovněž následkem vnitropolitického vývoje, došlo k stagnaci aplikací v podnikové praxi i výuce. Vývoj ve světě šel ale dál a rostoucí význam i rozšíření aplikace těchto metod vyústily v USA v kvalitativně vyšší terminologické označení OR/MS (Operations Research/Management Science).

Zdroje:

https://www.business.com/articles/management-theory-of-frederick-taylor/

https://en.wikipedia.org/wiki/Henri_Fayol

https://www.kiplingsociety.co.uk/poem/poems_serving.htm

https://www.antickysvet.cz/26030n-uvod-do-vyvoje-rimskych-legii

KOONTZ, H. The Management Theory Jungle Revisited. Academy of Management Review, 1980, Vol. 8, No. 2, pp. 175-187. Dostupné také z WWW: <http://www.iluv2teach.com/mgt 304/jungle.pdf>

https://www.forbes.com/2009/10/13/influential-business-thinkers-leadership-thought-leaders-guru_slide.html

https://openlibrary.org/books/OL5219786M/Essentials_of_management

KOONTZ, H. - WEIHRICH, H. Management. Victoria Publishing, 1993, Praha.

WÖHE, G. Einführung in die Allgemeine Betriebswirtschaftslehre. 1. Aufl. Vahlen, 1960, München.

https://regvssp.msmt.cz/registrvssp/csplist.aspx

Churchman, C.W.; Ackoff, R.L.; Arnoff, E.L. Úvod do operačného výskumu. Pravda, 1968, Bratislava.