Článek
Arméni jsou starobylý indoevropský národ obývající více než 3500 let Arménskou vysočinu na území dnešní Arménie. Kavkazští horalové žili v pohraničí Osmanské říše. Když se začala rozpadat, vina byla přičítána také Arménům. Jaký byl důvod? Již od 4. století se hlásili ke křesťanství, kdežto Turci byli muslinové. Mezi Armény žila řada učenců, obchodníků a správních úředníků, což vzbuzovalo vlnu nevole a závisti mezi Turky. Nicméně Arméni se cítili být občany Osmanské říše.
Začátek konce
V 1. světové válce bojovali po boku Turků, v roce 1915 byli bez jakékoli přípravy a strategie posláni bojovat ve vysokých mrazech proti Rusku, pochopitelně drtivě prohráli, z čehož byli viněni, ačkoli za prohru mohla nulová taktika.
Ovšem již několik měsíců se osnoval plán na vyhlazení Arménů. Tímto úkolem pověřili členy strany Jednota a pokrok, později si říkali Mladoturci, pod vedením ministra vnitra Talaata paši. Měl dvě fáze, také znikla tzv. Speciální organizace mající vyhlazování na starosti. Z vězení propustili trestance a vytvořili z nich tzv. čete, prapory nepravidelného vojska, jakousi popravčí četu.
Turci si byli pochopitelně vědomi toho, že jakmile skončí válka, budou muset svoje činy vysvětlit, proto se na tuto situaci dobře připravili. Vytvořili různá opatření, chytrý systém utajení a zničení veškerých důkazů (např. šifrované zprávy od ministrů). Avšak některé dokumenty zničeny nebyly a staly se důkazy. Po válce vznikla vyšetřovací komise, jejímž úkolem bylo odhalit viníky a potrestat je. Může se vám zdá, že touha potrestat viníky tohoto masakru znamená velký civilizační pokrok Turecka, stále se jedná pouze o krásnou iluzi.
Sbohem a šáteček, Arméni
První fázi odsunu zahájili hned na počátku roku 1915. V první třetině roku byli arménští vojáci odzbrojeni a tajně popraveni. 24. a 25. dubna v Istanbulu zmasakrovali 2 345 významných Arménů, dále vyvraždili a deportovali Armény ze 7 východních a severovýchodních provincií. Mladé muže pobili okamžitě, ženy, děti a staré lidi nejdříve deportovali do sběrného tábora v Aleppu, následně byli všichni zlikvidováni. Aby Turci udrželi dojem, že se vše děje podle regulí, vyhlásili nařízení o deportaci. Akce byla úspěšná. Území, kde přes dva tisíce let žili a přežili mnoho katastrof, bylo vyčištěno, nezůstal zde ani jediný Armén.
Druhá fáze odsunu započala v srpnu 1915 a skončila v červenci 1916. Cíl: zbavit se Arménů z ostatních částí Turecka. Tato fáze již byla důkladně promyšlena i naplánovaná. Oproti první fázi nevraždili na místě, ale všechny pozatýkali a poslali je na cestu do Aleppa. Nešťastníci museli překonat náročný pochod přes pohoří Amanus a Taurus. I když byla cesta velice dlouhá a strastiplná, většina ji přežila, to ovšem nebyl konec jejich utrpení.
Z Aleppa dále pokračovali do koncentračních táborů na jih do Sýrie, přičemž většina doputoval do Dajr az Zóru v pustinách Mezopotámie. Davy se táhli bez jídla pití, bez pomoci podél břehu Eufratu vyprahlou půdou na prudkém slunci. Umírali po tisících. Zbylí přeživší byli zlikvidováni v červenci 1916. Odsouzence na smrt poslali do pouště, kde byli bez šance na přežití. Druhá varianta popravy: oběti nahnali do jeskyně, polili benzínem a upálili za živa.
Stále mlžící Turecko
Přesná čísla pochopitelně neexistují, ani existovat nemohou, ale podle odhadů během tohoto nelidského řádění zemřel 1 000 000 až 1,5 milionu Arménů, tedy dvě třetiny všech Arménů žijících na území Turecka. Kolem 500 000 Arménů se zachránilo různými způsoby. Maličké děti, které by si nepamatovaly svůj původ, umístili do sirotčinců a vychovávali je jako Turky. Zhruba sto tisíc mladých dívek a dětí Turci unesli a přinutili je k životu pod jinou identitou.
Jako viníci byli označeni Mladoturci, sultán Mahmed VI. je postavil před soud, který jejich vinu definitivně prokázal. Dokázal, že deportace byly pouhou kamufláží pro vyvraždění arménského národa. Na poválečné Pařížské mírové konferenci v roce 1919 tehdejší turecký premiér Damad Ferid otevřeně přiznal turecké válečné zločiny a za původce označil Mladoturky. Před celým světem nařkl Mladoturky, dokonce také Němce i nebohé Armény, kteří podle něj přispěli k rozvratu Osmanské říše. Co z celého prohlášení vyplývá? Že samotní Turci za nic nemohou.
Na základě čeho Turecko dodnes genocidu popírá? Jednak Arméni měli zradit Turky, sami se dopouštět vraždění Turků. Jednak úplně popírají úmysl vyvraždit Armény. Přiznávají, že je odsunuli, ale rozhodně nebylo v plnánu jejich vraždění. Jednak statistickými údaji, které se značně liší v podání Turků i Arménů. Podle arménského patriarchátu žilo v Osmanské říši 2,1 milionů příslušníků národa, podle oficiálních turecký údajů jen 1, 29 milionu. Rozcházejí se také čísla obětí. Arménská strana hovoří o 1,5 milionu mrtvých, turecké strana uvádí číslo 200 000 až 800 000 mrtvých. Faktem zůstává, že i v současné době turecká vláda genocidu popírá. Ti, kdo nevěří tvrzení vlády, jsou pronásledováni a postihováni.
Zdroje:
1) Čeští Arméni aneb patříme sem, ale nesplyneme
2) Armíni
REDGATE, A. Arméni. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2003, 424
s. ISBN 80-7106-350-9.
3) Genocidy 20. století
TERNON, Yves. Genocidy 20. století: zločinný stát. Vyd. 1. Praha: Themis,
1997, 358 s. ISBN 8085821451.
