Článek
Viktor Frankl se narodil ve Vídni do židovské rodiny a celý život zasvětil vědě, přesněji neurologii. Už jako teenager si dopisoval se Sigmundem Freudem, ačkoliv později přešel k opačným přístupům, nežli byly ty Freudovy, od útlého věku měl zkrátka o budoucím povolání jasno. Jeho plány však narušil sílící antisemitismus a druhá světová válka.
Slibně rozjetou kariéru mu narušili nacisti
Již od svých patnácti let navštěvoval veřejné přednášky o psychologii a neurobiologii, medicína byla po střední škole jasná volba. Na akademické půdě byl od počátku studií na univerzitě ve Vídni velice aktivní. Tehdy ho očarovaly přednášky Alfreda Adlera, který je známý jako zakladatel individuální psychologie. K tomuto směru později přispěl svým způsobem i Viktor Frankl. Netajil se ani svými pohledy na svět z pohledu politiky, byl sociálním demokratem, ačkoliv ne přímo členem strany, nýbrž byl součástí studentských spolků podporující sociální demokracii.
Po studiích ale došel k názoru, že než naslouchat kolegům psychologům, je účinnější naslouchat více pacientům, každému individuálně, a jít do hlubších sfér lidské mysli. Mezi lety 1933 a 1937 pracoval v nemocnici na oddělení psychiatrie. Jeho hlavními pacientkami byly ženy a děti, které se pokusily o sebevraždu, a už tehdy se snažil přijít na to, co lidi k sebevražedným sklonům vede.
Politicky angažovaný Žid však není někdo, kdo by se nacistům hodil do obrázku ideálního fašistického státu, součástí kterého Rakousko od roku 1938 bylo. A proto musel Viktor Frankl uzavřít svou soukromou praxi, kterou si ve Vídni rok předtím otevřel. Nejdříve přestal ošetřovat árijské pacienty, později musel svou ordinaci uzavřít úplně.
Práce během okupace a riskování vlastního života
Ačkoliv měl možnost uprchnout do zahraničí, rozhodl se zůstat v Rakousku, kde byli všichni jeho blízcí, kteří podobné štěstí jako on v podobě získání povolení k výjezdu neobdrželi. Přesunul se tak do jediné nemocnice ve Vídni, kde bylo stále možné ošetřovat Židy. Vedl zde oddělení psychiatrie a v tom samém čase také publikoval výsledky svých výzkumů. Ty vycházely ale především ve švýcarských časopisech, neboť rakouská periodika výzkumy židovských vědců nepublikovala.
Nacistická ideologie, která se týkala ošetřování židovských občanů v nemocnicích, byla taková, že falšování diagnóz za účelem adresování nezvratné nemoci a nutnosti eutanázie, bylo na denním pořádku. Na lékaře, kteří s tímto postupem nesouhlasili, si fašisté mnuli ruce a při vykonstruovaných procesech byli mnohdy patřičně potrestáni, například ve formě transportu do koncentračního tábora. Ani Viktor Frankl se ale vzdoru této formy nebál. Diagnózy pacientů falšoval po svém tak, aby byla eutanázie vyloučena. Tímto zachránil život desítkám pacientů.
Život, který ale nedokázal zachránit, patřil jeho nenarozenému dítěti. Během působení v nemocnici se seznámil se zdravotní sestrou Tilly, kterou si vzal také za manželku. Mladý pár zanedlouho počal také dítě, na nátlak Němců musela ale Tilly podstoupit potrat.
Poslední chvilky s rodinou v Terezíně
Ani Franklovi a jeho ženě se ale transport do tábora nevyhnul, jejich manželství bylo bohužel velice krátké. Původně byli všichni, i s Franklovými rodiči deportováni v roce 1942 do Terezína, kde zanedlouho zemřel jeho otec na vyčerpání. Viktor Frankl ale v Terezíně netrávil příliš času truchlením, neboť poskytoval sezení nově přijíždějícím do tábora proto, aby jim pomohl s prvotním šokem.
Terezín byl poslední místo, kde viděl svou matku a manželku. Všichni jsou roku 1944 převezeni do Osvětimi, kde byla jeho matka ihned zavražděna v plynové komoře. Tilly byla převezena tábora Bergen-Bellsen, kde brzy zemřela. Viktor, jelikož byl stále v dostačující fyzické kondici, byl převeden do pracovního tábora.
Spoluvězni jako nečekaný vzorek pro potvrzení jeho teorie
Během pobytu v koncentračním táboře sbíral rovněž podklady pro výzkum, který ho po válce proslavil nejvíce. Rozvíjel zde své myšlenky logoterapie, přičemž z teoretického hlediska již nad tímto přemýšel předtím, než se do tábora dostal. Nečekaně, vlastně také nechtěně, si ze svých spoluvěžňů vytvořil výzkumný vzorek, který jeho domněnky potvrdil.
Logoterapie vychází z toho, že základní lidskou potřebou pro naplnění života a ochoty pokračovat v něm je stav, kdy člověk vnímá, že jeho život má nějaký smysl a umí jej definovat. Není to však nic obecného, každý si tento smysl musí najít sám.
V táboře pak pozoroval, že ti vězni, kteří mají svou mysl orientovanou na smysl, kterého chtějí v životě dosáhnout, mají větší pravděpodobnost přežití než ti, kteří již na život zanevřeli. A to i v případě, byli-li tito lidé v lepší fyzické kondici. Závěry z tohoto pozorování pak představil ve své knize, kterou po osvobození vydal. On sám také nastínil to, jaký smysl držel při životě jeho, a to byla jeho odborná práce a publikace, které chtěl v životě ještě vydat.
Život po osvobození
Krátce poté, co došlo k osvobození, se vrátil do své pozice lékaře a pomáhal s léčbou přeživších z koncentračního tábora. Ihned poté se ale vrhnul na dílo, které ho v akademickém světě proslavilo nejvíce, a to je popis logoterapie. Mezi lety 1946 a 1949 vydal hned 8 knih, které se jeho objevu věnovaly. Mezitím se ale také stihl oženit se svou druhou manželkou Eleonore, se kterou se také dočkali potomka. Kromě publikování a práce na univerzitě a na klinice si Viktor Frankl plnil také své sny, jako třeba naučit se pilotovat letadlo, a přes všechno, co v životě zažil, se nechal několikrát slyšet, že žil spokojený a naplněný život.
Jeho teorie o hledání existenciálního smyslu života založená na zkušenostech z koncentračního tábora doprovázela všechny jeho výzkumy, které do konce života podnikal, a promítala se do nich. Mnozí ho stavěli do stejné linie se Sigmundem Freudem a Alfredem Adlerem a považovali ho za zakladatele třetí vídeňské psychologické školy.
Ačkoliv se Viktor Frankl svou prací neustále ve vzpomínkách vracel k hrůzám, které prožil během druhé světové války, nakonec jeho teorii potvrdilo hlavně to, jakým způsobem žil svůj život on sám. Přes všechno, co mu život vzal, se soustředil na naplnění toho svého smyslu. Viktor Frankl zemřel v roce 1997 na selhání srdce poté, co svůj smysl bezesporu naplnil.
Zdroje
1) Viktor Frankl: Austrian psychologist
2) Viktor Emil Frankl
3) The Viktor E. Frankl, Institute of America
4) How To Live A Happy Life According To Viktor Frankl
