Článek
Napoleon Bonaparte byl francouzský vojevůdce a státník, v letech 1804 až 1814 císař, a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815 byl také císařem. Pro své vojenské schopnosti budil tento muž strach v celé Evropě. Byl zosobněním Velké francouzské revoluce a jeho vojáci ho doslova uctívali.
Nicméně pro současné historiky je stále poměrně ambivalentní postavou. Podle jedněch rozšířil po Evropě liberální myšlenky Francouzské revoluce. Jiní ale tvrdí, že se jednalo o nesmírně krutého člověka s krajně dobyvačnými sklony. Pravda bude, jak už tomu bývá, zřejmě někde uprostřed.
Na Napoleona Bonaparte čekala vpravdě závratná kariéra, kdy se již ve 24 letech stal generálem, už o málo později prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Po ní však následoval rychlý pád, který prakticky zavinila prohraná bitva u Waterloo. Závěr svého života strávil na ostrově Svatá Helena.
Jaký byl Napoleon Bonaparte v soukromí?
Kromě tohoto veřejného obrazu však měla tato pozoruhodná figura světových dějin přirozeně i svou soukromou tvář. Všeobecně známá je teorie o jeho výšce.
Ta dala dokonce lidové jméno tzv. Napoleonskému komplexu. Psychologové dnes přiznávají, že skutečně existují muži, kteří mají psychický problém se svým malým vzrůstem, potažmo v širším slova smyslu s libovolnou fyzickou indispozicí.
Napoleon je však v tomto zřejmě nevinně. Alespoň v kontextu své tělesné konstituce. K malým mužům totiž podle dnešních zjištění paradoxně nepatřil. Uvádí se, že měřil asi 170 cm. To vzhledem k výšce běžného Evropana té doby lze považovat za spíše nadprůměr. Uvádí se, že tehdejší muži měřili v průměru přibližně 165 cm.
Nicméně věhlasný vojevůdce si za neblahou pověst zřejmě mohl tak trochu sám. Obklopoval se totiž nadprůměrně urostlými muži ve své osobní stráži. A v poměru k nim tak přišel pochopitelně veřejnosti menší.
Slavný vojevůdce střídal ženy, miloval však jen Josefínu
Oženit se tento slavný muž stihl dvakrát. Žen, které mu prošly životem, bylo však bezpočet. Hovoří se o počtech milenek v řádech tisíců. A Napoleon podle všeho příliš neřešil, jestli je objekt jeho zájmu zrovna zadaný.
Jeho první manželkou se stala Josefína, která už v té době měla za sebou sňatek s Alexandrem de Beauharnais, s nímž měla dva společné potomky. Podle některých zdrojů žádnou další ženu nemiloval více než právě ji. A to i přesto, že jejich vztah byl značně bouřlivý. Ani jeden z nich se v jeho průběhu nevyhýbal mimomanželským poměrům.
Kromě toho, že Josefíně rozhodně nic neříkala věrnost, nebyla vlastně ani příliš krásná. Pocházela ze zchudlého šlechtického rodu a její způsoby byly spíše na úrovni venkovského děvčete než šlechtické dcerky. Zmiňovány bývají její černé zkažené zuby, které měla vlivem konzumace sladkostí.
To ale zřejmě legendárnímu vojevůdci nijak nevadilo. Dochovaly se totiž milostné dopisy, jež Napoleon své ženě posílal. Historiky při jejich průzkumu především zaujala věta: „Drahá, vracím se domů, nemyjte se.“ Proti gustu…
Vztah ale nezachránilo ani to, že se Napoleon nakonec rozhodl korunovat svou ženu na francouzskou císařovnu. Josefíně se totiž nepodařilo přivést na svět následníka trůnu. Druhou chotí se pro Napoleona Bonaparte následně stala habsburská arcivévodkyně Marie Luisa, praneteř Marie Antoinetty. Zpočátku sice nešlo v tomto svazku o čiré city, nýbrž o politický kalkul, ale manželství nakonec bylo šťastné.
Proč se vlastně ženám Napoleon Bonaparte tolik líbil?
Napoleon zastával velmi tradiční názory na schopnosti žen a jejich roli ve společnosti. Uznával, že mohou být silné. A považoval je za mocné do té míry, že jsou schopny svádět muže. Nicméně nevěřil, že jsou stejně inteligentní jako muži. Podle jeho mínění se něžné pohlaví určitě nehodilo ke službě v armádě anebo k tomu, aby hrálo roli ve veřejné sféře. Místo ženy bylo v domácnosti, a to především v roli manželky a matky.
Jakkoli vynikající vojevůdce působí z tohoto obrazu jako typický „macho“, překvapivě trpěl množstvím komplexů. Ty se týkaly jeho třídního původu, nejistoty ohledně peněz, závisti vůči intelektuálním vrstvám společnosti, sexuální úzkosti, společenské neobratnosti. Byl také trvale přecitlivělý na kritiku. Tyto rysy ve svém souhrnu podněcovaly jeho velké ambice, ale současně výrazně jeho velkolepé záměry podkopávaly.
Obklopen navíc byl vyloženě silnými a svéhlavými ženami, které nakonec bylo mnohem těžší si podrobit, než dobývat nová území. Ať už to byla matka, mimořádně půvabná sestra, nebo osudová láska Josefína.
Že není příliš atraktivní si přitom sám poměrně bolestně uvědomoval. Ženy si však dokázal podmanit především díky tomu, jak narůstal jeho vliv a moc. Dnešní historikové se však zdráhají potvrdit to, že byl údajně skvělým milencem.
Zřejmě právě poměrně pestrá škála komplexů mohla za to, že tak negativně smýšlel hlavně o výřečných, průbojných a politicky angažovaných ženách. Historikům se stejně tak nepodařilo potvrdit teorii, že Napoleon Bonaparte byl ve skutečnosti homosexuál.
Zdroje
1) Napoleonův pohled na ženy
https://shannonselin.com/2019/03/napoleon-view-women/
2) Napoleon a jeho ženy
3) Napoleon Bonaparte
