Článek
Všechno to začalo jako nevinná zvědavost. Všude se teď mluví o těch DNA testech, co vám řeknou, odkud pocházíte. S tátou Martinem jsme si řekli, že to zkusíme. Z peněz k narozeninám jsem nám objednal dva testy. Byla to jen hra. Netušil jsem, že ta hra zničí všechno.
Výsledky přišly před pár dny. Vzrušeně jsem otevřel sekci „DNA příbuzní“. A tam to bylo. Na prvním místě můj táta. Jenže u jeho jména stálo: „Pravděpodobný vztah: Polorodý bratr. Sdílená DNA: 29,2 %.“
Něco bylo špatně. Rodič a dítě sdílí 50 %. Polorodí sourozenci kolem 25 %. Pak jsem se podíval na svou sestřenici Petru, která si test dělala dřív. Sdílená DNA: 24,6 %. Předpokládaný vztah: Polorodá sestra. První bratranci a sestřenice přitom sdílí jen kolem 12,5 %.
Napsal jsem o tom na internetové fórum. A anonymní lidé z celého světa mi během chvilky potvrdili to, co můj mozek odmítal přijmout. Procenta jsou neúprosná. Jediné možné vysvětlení bylo, že můj biologický otec není táta Martin, ale jeho bratr. Můj strýc David. Petřin otec.
V tu chvíli jako by mě někdo praštil cihlou do obličeje. Všechny ty kousky skládačky do sebe najednou zapadly. Všechny ty máminy služební cesty. Celý můj život byla lež. Po prvotním šoku přišel vztek. Čistý, ledový vztek. Musel jsem znát odpověď.
Bez přemýšlení jsem vyběhl z pokoje. Máma se zrovna vrátila z jedné ze svých cest a o testech neměla ani tušení.
Nevybíral jsem slova. „Spala jsi se strýcem Davidem?“ vyhrkl jsem.
Nikdy jsem neviděl, jak z něčí tváře tak rychle zmizí všechna barva. Koktala, že je to absurdní otázka. A tak jsem na ni vysypal všechno. Testy, procenta, shody DNA.
A pak se rozpoutalo peklo.
Máma se zhroutila na zem. Brečela a prosila mě, ať to neříkám tátovi. Nechal jsem ji tam ležet a vrátil se do svého pokoje.
Zavolal jsem Petře. Když jsem jí řekl, že jsme sourozenci, začala křičet a položila to.
Pak se domů vrátil táta Martin. Našel mámu ubrečenou na podlaze a přišel za mnou. „Co se děje?“ zeptal se. Řekl jsem mu všechno. Beze slova se otočil a odešel. Zamkl jsem za ním dveře.
A pak jsem jen poslouchal. Poslouchal jsem, jak se moje rodina rozpadá v přímém přenosu.
Slyšel jsem křik a hádku mých rodičů. Pak přijeli prarodiče. Krátce nato dorazil i strýc David se svou ženou, tetou Evou.
A pak jsem slyšel rány. Zvuky rvačky mezi mým tátou a mým otcem.
Teď je ticho. Dům je tichý. Jen občas z obýváku slyším mámin vzlykot. Táta Martin je pryč.
Cítím se příšerně. Vím, že to není moje chyba, ale nemůžu se zbavit pocitu, že jsem to všechno způsobil já. Kdybych si za ty peníze k narozeninám koupil něco jiného, nic z toho by se nestalo. Ale část mě je ráda, že znám pravdu.
Bojím se vyjít z pokoje. Bojím se toho, co je za dveřmi. Mám pocit, že moje rodina venku přestala existovat. A já jsem ten, kdo držel v ruce rozbušku.
Odhalili jste někdy rodinné tajemství, které změnilo všechno? Jak jste se s pravdou vyrovnali? Napište mi svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je sdílení jedinou cestou, jak se s takovou tíhou vyrovnat.
