Článek
S nedostatkem stavebních kapacit si komunisté poradili snadno. Na stavby kulturních domů, školek, obchodů, ale i dopravních, vodohospodářských a dalších staveb byly nahnány tisíce lidí žijících v okolí. Dal se tomu vznešený název „Akce Z“ a bylo po problému. „Z“ bylo oficiálně zkrácením slova „zvelebování“, veřejnost ale s typicky českým cynismem věděla, že je to podle slova „zdarma“. Sice se našli i tací, kteří práci pro společnou věc brali jako něco samozřejmého a dělalo jim to i radost, ale těch bylo skutečně minimum.
Pro mnohé místní komunisty bylo opravdovým zadostiučiněním, když jako dělničtí kádři mohli komandovat lidi mnohem vzdělanější, ale manuálně ne vždy zručné. Jenže akce Z byla nejen příležitost, jak nahnat k lopatě profesora, lékaře či právničku, ale také jak přijít k nedostatkovému stavebnímu materiálu.
Nepovinně povinná brigáda
Oficiálně byla účast na těchto brigádách nepovinná, ale v praxi znamenala neúčast kádrový škraloup. Ve státě prošpikovaném donašeči čekal toho, kdo se nezapojil, v lepším případě nepříjemný pohovor v práci nebo v místě bydliště, v horším případě i sankce. Ty mohly být od omezení cestování, a to i do socialistických zemí, protože i tam člověk potřeboval výjezdní doložku, až po komplikace při snaze dětí studovat na střední či vysoké škole. Kdo nebyl veřejně aktivní, měl smůlu.
Akce Z organizovaly národní výbory (socialistická varianta místní samosprávy) a postupně pro ně byla vypracována celá metodika. Staly se samozřejmou součástí socialistického plánování, takže stát si do svých ekonomických strategií započítal i „dobrovolnou pomoc“ místních občanů. Strach lidí před represemi fungoval lépe než uvědomělá práce pro blaho všech.
I při akcích Z se kradlo se všechno
Hodně lidí, někdy i trochu zmatek v tom, kdo má co dělat, a hlavně kdo za co zodpovídá – to byla ideální půda pro zloděje. A to jak pro ty zkušené, tak i pro zoufalce, kteří se ke krádeži odhodlali třeba po dlouhém marném shánění cihel, cementu nebo dalšího stavebního materiálu. Vznikla o tom dokonce písnička „Akce Z“. Napsal ji písničkář Záviš a v textu je popsána stavba školy, která je brigádníky zcela rozkradena. Jen autor písně nekradl, protože se brigády nezúčastnil a dostal za to výstrahu.
Mizel nejen jakýkoliv stavební materiál, ale i nářadí. Nedostatková byla třeba kolečka, košťata a lopaty, ale hodilo se vlastně cokoli, co nebylo někým bedlivě hlídáno. Obkladový kámen končil na cestičkách místních zahrad, cement, cihly a střešní krytina na stavbách rodinných domků v okolí. Někdy si člověk říkal, jak se povedlo bez jeřábu a nákladního auta ukrást třeba těžké betonové tvárnice a další stavební prvky vyšší hmotnosti. Český člověk je ale šikovný a když se chce, všechno jde. Jen trochu jinak, než si soudruzi původně naplánovali. Kradla se dokonce i zemina skrývky. Místo na státních polích končila na místních zahradách.
Jeden senior uvedl v rozhovoru pro ctidoma.cz, že když se kradlo v malém, nikdo si toho vlastně ani moc nevšiml, jen se v okolí stavby najednou začalo náramně budovat i v soukromí. A kradli nejen brigádníci a dělníci, ale i šéfové: „Opravdu hodně mě pobavila situace, když jsme jednou byli se ženou pozváni k mému tehdejšímu šéfovi na nějakou oslavu. Nikdo jiný si toho nemohl všimnout, ale já, jak jsem procházel jejich domem, poznával jsem jednotlivé stavby: obklad z bytovek, podlahu z prodejny, dveře z kanceláří… Musel jsem se tehdy hodně držet, abych se nezačal smát.“
Lidé byli schopni ze státních projektů přemístit na své pozemky celé domy. Tehdejší nedokonalá evidence a všeobecný šlendrián nejen ve stavebnictví a při akcích Z tomu jen pomáhal. Běžně se odepisovaly jako rozbité třeba ukradené vany a umyvadla, u obkladů na státním se zase dalo o řadu kachlíčků méně, než bylo v projektu apod. Česká vynalézavost je bez hranic. Bohužel jsme se od dob „akcí Z“ zas tak moc nezměnili.
Zdroje:
1) Úklid na sídlištích i stavební práce. Tak vypadaly akce Z před rokem 1989
2) Akce Z
3) Domy, chaty, zahrady: Co všechno jsme si nakradli za komunistů? Senior vzpomíná na zlaté časy
