Článek
Nebylo normální, abych jako dítě neustále našlapovala po špičkách a snažila se vybalancovat nálady svých rodičů. Teď chápu, proč dnes neumím mít vůči lidem žádné hranice.
Většina rodičů si přeje, aby s nimi jejich děti mluvily víc, ne míň. To neustálé odmítání, když jsem se jim snažila svěřit, je důvodem mého mizerného sebevědomí. Matka vždycky vinila děti, které mě šikanovaly. Já dnes vím, že ony si jen vybraly snadný cíl – holku, ze které už z dálky křičela nejistota.
Rodiče mají své děti podporovat v jejich snech. Mají je nadšeně povzbuzovat, když zkoušejí nové věci. Ne je přesvědčovat, že svět je děsivé místo a že nemají na to, aby to v něm samy zvládly.
Jsem chorobná perfekcionistka, protože jsem byla tvrdě trestána za každou sebemenší chybu. Rozlitý čaj byl důvodem ke křiku. Špatná známka byla osobní urážkou. Naučila jsem se, že chyba není příležitost k učení, ale důkaz mé neschopnosti.
Většina rodičů na své děti nekřičí. A ti z nich, kterým občas ujedou nervy, se většinou omluví. Nikdy neřeknou tu strašlivou větu: „Podívej se, co jsi mě donutila udělat.“ Větu, která z vás udělá viníka jejich vlastního selhání.
Když jsem byla obětí trestného činu a se slzami v očích jsem se jim s tím svěřila, jejich reakcí byl křik. Křičeli na mě, že jsem byla neopatrná. To nebyla jen špatná reakce. To byla zrada.
A důvod, proč se dnes i přes pocity osamělosti bojím pustit si kohokoliv k tělu? Mým jediným modelem vztahu byli dva neuvěřitelně dysfunkční lidé, kteří většinu času trávili tím, že se navzájem v tichosti nenáviděli.
Neudělala jsem nic, čím bych si tohle všechno zasloužila.
Zasloužila jsem si rodiče, kteří mě budou milovat bezpodmínečně.
Zasloužila jsem si cítit se bezpečně a být ujišťována, že svět je ve své podstatě dobré místo.
A s touhle nově nalezenou jistotou přichází i ta poslední, nejbolestivější pravda. Moji rodiče nikdy neměli mít děti.
Docházíte i vy k bolestným zjištěním o svém dětství až v dospělosti? Skládáte si dohromady střípky, které najednou dávají děsivý smysl? Napište mi svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Nejste v tom sami.
