Článek
Abych to shrnula: je mi skoro třicet a moje matka má nad mým životem téměř absolutní moc. Emocionálně a slovně mě týrá, v podstatě jsem její vězeň ve vlastním bytě ve Vinohradech. Potají chodím k terapeutce a dnes… dnes konečně odcházím. Sedím teď v jedné kavárně v centru, snažím se nehyperventilovat a budu sem psát, jak se celý den vyvíjí. Prosím, pošlete mi sílu. Potřebuju slyšet, že to dobře dopadne, protože se právě teď roztáčí kolotoč, ze kterého už nejde vystoupit.
10:45Stěhováci a policie tu budou za patnáct minut. Srdce mi buší až v krku.
12:30Jsem venku. Jsem pryč. Policie nakonec nestihla dorazit včas, ale stěhováci a hlavně moje úžasná kamarádka Lucka drželi matku dál ode mě. Bylo to rychlé, za necelou hodinu jsme měli všechno naložené. Když viděla, že je konec, začala vyhrožovat, že si něco udělá. Zavolala jsem na policii, aby ji jeli zkontrolovat. Snad je to konečně tečka. Děkuju všem za podporu, zachránili jste mě.
15:00Tak to konec nebyl. Poté, co jsme všechny věci nanosili do mého nového bytu, jela jsem okamžitě do České spořitelny. Potřebovala jsem zrušit společný účet a hlavně se odstranit ze společné bezpečnostní schránky. A hádejte, kdo tam byl! Ona. Seděla v hale a čekala. Nakonec to ale bylo vlastně štěstí v neštěstí, protože mi úřednice vysvětlila, že z účtu se sama odstranit nemůžu, musí u toho být obě strany.
Dovolila jsem jí, aby si sedla vedle mě. Celou dobu mi stála po boku Lucka jako moje osobní stráž. Matka mlela páté přes deváté. Nahlas vykřikovala, že mě někdo unesl, že utíkám s nějakým chlapem, že jsem pod vlivem drog. V jednu chvíli dokonce vytáhla mobil a snažila se nás vyfotit, aby měla „důkaz“, ale Lucka jí pohotově zablokovala výhled, zrovna když se snažila zapnout přední kameru.
Já? Já jsem neřekla ani slovo. Vůbec jsem se na ni nepodívala. Celou dobu jsem jen zírala strnule před sebe, jako by byla vzduch. Vyplňovala jsem papíry, podepisovala dokumenty a soustředila se jen na svůj dech. Bylo to to nejtěžší, co jsem kdy udělala, ale zároveň… jsem nikdy necítila takovou sílu.
Procházíte si něčím podobným a potřebujete se svěřit? Váš příběh může pomoci ostatním. Ozvěte se mi na pribehy.kral@seznam.cz a třeba se právě vaše zkušenost stane inspirací pro příští článek.
