Článek
Jmenoval se David a byl ztělesněním všeho, co šestnáctiletou holku fascinuje. Byl trochu tajemný, trochu nebezpečný a měl pověst kluka, který si dělá, co chce. Scházeli jsme se několik měsíců a já jsem byla přesvědčená, že je to opravdová láska. Občas jsme chodili na rande do jiného bytu, než kde bydlel s rodiči. Byl to super moderní apartmán v novostavbě, kam se dalo dostat jen na kód, bez klíčů. David mi řekl, že byt patří jeho otci, úspěšnému podnikateli, a že ho občas používá, když chce mít klid. V šestnácti letech na mě udělal obrovský dojem a já jsem jeho příběhu bezmezně věřila.
Po několika měsících jsem si ale uvědomila, že naše teenagerská láska není tak vážná, jak jsem si myslela. Jeho aura „zlého chlapce“ byla ve skutečnosti jen obyčejná nevyzrálost. Rozešla jsem se s ním. Nebyla v tom žádná velká hádka, prostě jsem mu řekla, že to dál nejde. Myslela jsem si, že se v klidu rozejdeme a půjdeme dál. Mýlila jsem se.
Ještě ten samý den, co jsem se s ním rozešla, mi začal vibrovat telefon. Byla to veřejná událost na Facebooku, kterou založil David. Název zněl: „PÁRTY ZLOMENÉHO SRDCE U DAVIDA! VŠICHNI ZVANÍ!“ V popisku mě dokonce označil. Byla jsem ponížená a naštvaná. Proměnil náš soukromý rozchod ve veřejné divadlo.
Následující den se po našem malém městě nemluvilo o ničem jiném. Ten večírek se stal legendou. Zjevně se to naprosto vymklo kontrole. Pozval všechny z celého města, dorazily stovky lidí. Sousedé zavolali policii, která večírek ukončila, a David byl zatčen. Byt byl prý naprosto zničený. Všude se kouřilo, zničil se nábytek, poškodily se zdi.
A pak přišla ta nejhorší část. Ukázalo se, že ten byt vůbec nepatřil jeho otci. Patřil rodičům jednoho z jeho kamarádů, kteří byli na dovolené a poprosili ho, aby jim zaléval květiny. Svěřili mu kód od bytu a on jejich důvěru takhle strašlivě zneužil. Jako by to nebylo dost špatné, zjistilo se, že byt nebyl jen tak obyčejný.
Byl součástí nějakého vědeckého projektu a měl v sobě zabudovaný speciální, extrémně drahý systém klimatizace pro testování účinků na lidi s astmatem. Kouř z cigaret a celkový chaos tu citlivou techniku nenávratně poškodil.
Následoval soud. Protože byl David v té době nezletilý, detaily nebyly veřejné. Ale po městě se rychle rozneslo, že musí zaplatit náhradu škody ve výši dvaceti tisíc eur – tedy přes půl milionu korun.
A co udělal on? Vinu hodil na mě. Všem vyprávěl, že ten večírek uspořádal jen proto, že jsem ho ten den opustila a on měl zlomené srdce. Stal se z něj v očích všech mučedník a ze mě ta bezcitná mrcha, která ho dohnala k tak zoufalému činu.
I dnes, po mnoha letech, mě někteří lidé v mém rodném městě poznávají jako „tu holku, kvůli které byla ta šílená párty“.
Je neuvěřitelné, jak jedna nevyzrálá klukovská reakce může vést k takové katastrofě a zanechat za sebou dluhy a pověst, které člověka pronásledují léta.
A já? Já jsem se naučila cennou lekci. Že „zlí chlapci“ nejsou ve skutečnosti romantičtí hrdinové, ale často jen nezodpovědní kluci, kteří po sobě zanechávají spoušť, kterou za ně musí uklízet jiní.
