Článek
Poslední dobou mám pocit, jako by se někteří lidé snažili vrátit čas o sto let zpátky. Pořád někde čtu nebo slyším tyhle řeči o tom, jak by se měly potraty zakázat, jak je to nemorální a bůhvíco ještě. A mně se z toho vaří krev v žilách.
Já osobně, kdybych se dostala do situace, že bych nechtěně otěhotněla, bych si dítě nejspíš nechala. Jednou bych si moc přála mít miminko, slyšet ten dětský smích doma, to jo. ALE! To je moje osobní rozhodnutí, moje tělo, můj život. A nikdy bych si nedovolila soudit jinou ženu za to, jak se rozhodne ona. Nikdy bych jí neříkala, co by měla nebo neměla dělat. Každá máme svůj příběh, své důvody, své okolnosti. A tihle samozvaní strážci morálky, co si myslí, že mají patent na pravdu a můžou rozhodovat za ostatní, ti jako by si neviděli na špičku nosu. Neuvědomují si, co takové zákazy a omezení pro ženy znamenají? Jak moc to zasahuje do jejich svobody a práva rozhodovat o vlastním osudu?
A co mě vytáčí snad ještě víc, jsou dvě skupiny lidí. Zaprvé ženy, které samy tohle prosazují. Jako vážně? Proč to děláte ostatním ženám? Proč jim chcete brát tu možnost volby, kterou třeba vy sama nikdy nebudete muset řešit, nebo jste ji vyřešila po svém? A zadruhé muži. Chlapi, s prominutím, proč se do toho vůbec pletete? Jakým právem chcete rozhodovat o ženském těle, o něčem, co se vás takhle bytostně nikdy týkat nebude? To mi hlava nebere.
Chápu, že někdo může mít jiné morální nebo náboženské přesvědčení. Respektuju to. Ale ať si ho laskavě praktikuje sám na sobě a nevnucuje ho ostatním. Svět není černobílý a život přináší situace, kdy prostě neexistuje jedno „správné“ řešení pro všechny. A upírat ženám právo na volbu, to je prostě špatně.
Máte také příběh nebo názor, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
