Článek
Stala se z ní nejaktivnější uživatelka v celé naší rodině. Každé ráno nám všem popřála KRÁSNÝ DEN!!! (vždy velkými písmeny a s mnoha vykřičníky). Sdílela fotky své úrody rajčat, recepty na bábovky a obrázky koťátek. Bylo to milé, nevinné a občas trochu úsměvné. Až do minulého úterý.
Sedím v práci a zrovna si procházím svůj Facebook. A najednou vidím nový příspěvek od babičky. Text zněl: „DNESKA MI PŘIŠLA TA NOVÁ KARABELKA DO BANKY. MÁM Z NÍ RADOST. JE MOC HEZKÁ.“ A k tomu byla připojená fotografie. Na fotce ale nebyla žádná kabelka. Byla to detailní, ostrá fotografie její nové, nablýskané platební karty. S plně čitelným číslem, datem platnosti i těmi třemi kouzelnými číslicemi na zadní straně.
Zůstal jsem na to zírat asi deset vteřin v naprostém šoku. Pak mě polil ledový pot. Okamžitě jsem se pokusil babičce dovolat. Nedostupná. Samozřejmě. Zřejmě si zrovna na zahrádce zalévala své muškáty.
Zavolal jsem mámě. „Mami, okamžitě jdi na Facebook! Babička si tam dala fotku svojí platební karty!“ křičel jsem do telefonu. Máma, která Facebook používá jen o Vánocích, začala panikařit. „Ježíšmarjá, a co mám dělat?“ ptala se. „Musíme tu kartu okamžitě zablokovat!“
Tím se spustila lavina. Během pěti minut byla na nohou celá naše široká rodina. Sestřenice, která je nejvíc technicky zdatná, se snažila na dálku dostat do babiččina účtu, aby ten příspěvek smazala. Strýc volal na infolinku banky, kde se mu snažili vysvětlit, že kartu nemohou zablokovat bez souhlasu majitele. A já jsem se snažil babičce dovolat asi po padesáté.
Mezitím ten příspěvek žil svým vlastním životem. Babiččiny kamarádky, další seniorky, začaly příspěvek lajkovat a komentovat. „KRÁSNÉ ČÍSLO, MARUŠKO!“ psala jedna. „TAKY BYCH CHTĚLA TAKOVOU HEZKOU KARTIČKU, TA MOJE UŽ JE OŠOUPANÁ,“ přidala se druhá.
Jenže pak si toho všimli i cizí lidé. Někdo ten příspěvek nasdílel do nějaké vtipné skupiny a babička se stala virální. Komentáře pod fotkou se začaly měnit. „Paní, okamžitě to smažte, vždyť vám někdo ukradne peníze!“ psali ti hodní. „Díky za info, jdu si objednat novou televizi,“ psali ti druzí. Bylo to peklo. Naše rodinná katastrofa se odehrávala v přímém přenosu a bavila celý český internet.
Konečně, asi po hodině, se mi podařilo babičce dovolat. „Babi, okamžitě musíš smazat tu fotku, co jsi dala na Facebook!“ křičel jsem. „Jakou fotku, Tomášku? Těch mých rajčátek?“ ptala se nechápavě. „Ne, tu fotku té platební karty!“ „Ale proč? Vždyť je to jenom kartička. Já jsem chtěla ukázat tu novou, jak se hezky leskne. Ta stará už byla taková ošklivá.“
S pomocí mámy, která za ní okamžitě dojela, se nám podařilo ten příspěvek konečně smazat a v bance kartu zablokovat. Naštěstí se zdálo, že nikdo nestihl její „štědrosti“ zneužít.
Večer jsme se sešli u rodičů. Když jsme babičce vysvětlili, co se mohlo stát, byla z toho celá nesvá. Ale my jsme se už smáli. Smáli jsme se, až jsme brečeli. Smáli jsme se té absurditě celé situace. Smáli jsme se těm komentářům. A smáli jsme se i sami sobě, jak jsme panikařili.
Ta příhoda se stala naší rodinnou legendou. Ukázala nám, jak zranitelní mohou být naši starší příbuzní v online světě, o kterém nic nevědí. A také nám ukázala, jak skvěle dokáže naše rodina fungovat jako krizový štáb, když jde do tuhého.
Babička má teď novou kartu. A také má přísný zákaz fotit a sdílet cokoliv, co má na sobě čísla. A my ostatní jsme si z toho vzali ponaučení. A já jsem jí k Vánocům už koupil dárek. Kurz počítačové gramotnosti pro seniory. Bude to pro dobro nás všech.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
