Článek
Jsem kuřák. A abych byl upřímný, nikdy jsem s tím neměl problém. Nepatřím k těm, co se za svůj zvyk stydí. Opravdu jsem si to užíval. Ranní cigareta u kafe, jedna po dobrém obědě, pár večer u piva s kamarády. Byl to můj rituál, moje chvilka klidu.
Kvůli pandemii jsem ale přestal chodit s kamarády na pivo, takže se moje spotřeba přirozeně smrskla na pár cigaret denně. A jak jsem kouřil míň, začal se mi zostřovat čich a chuť.
Pak to přišlo. Před pár týdny mě přepadla tak příšerná angína, že jsem sotva mohl mluvit. Představa, že si do toho krku plného bolesti potáhnu horký kouř, byla naprosto nemyslitelná.
A tak jsem si dal nucenou pauzu. Deset dní bez jediného šluku. Absťák byl překvapivě mírný, asi díky tomu, jak málo jsem v té době kouřil.
Konečně jsem se uzdravil. Bolest v krku byla pryč. Cítil jsem se skvěle. Těšil jsem se na ten moment. Na tu odměnu.
Uvařil jsem si kafe, šel na balkon, otevřel novou krabičku svých oblíbených a zapálil si.
Natáhl jsem kouř do plic. A…
Bylo to odporné.
Chutnalo to jako absolutní hnus. Jako bych si strčil do pusy plný, mokrý popelník a zapil to starou, zvětralou kofolou. Byla to pachuť spáleniny, chemie a zoufalství.
I ten samotný kouř, který se vinul z cigarety, mi najednou nesnesitelně smrděl.
Nechápal jsem to. Zkusil jsem to znovu druhý den. A bylo to ještě horší.
A tak jsem tady. Je to skoro týden od mého prvního pokusu. Chtěl bych si zapálit. Opravdu bych chtěl. Chybí mi ten rituál, ten pocit.
Ale nejde to. Jakmile si dám cigaretu k puse, zvedne se mi žaludek. Moje tělo se rozhodlo, že s kouřením končí, a vůbec se neptalo mé hlavy na názor.
A já jsem z toho vlastně pěkně naštvaný. Neměl jsem v plánu přestat. Byl jsem spokojený kuřák.
Připadám si jako jediný idiot na světě, který omylem přestal kouřit a ještě ho to štve.
Vím, že je to pro mé zdraví a peněženku dobře. A když o tom teď tak píšu, dochází mi, že za pár let za to asi budu vděčný. Ale dneska? Dneska jsem prostě naštvaný, že mi moje vlastní tělo zkazilo mou oblíbenou neřest.
Stala se vám taky někdy ‚pozitivní nehoda‘? Věc, která vás naštvala, ale ve výsledku byla pro vás vlastně dobrá? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy jsou ty nejlepší změny ty, které si nenaplánujeme.
