Článek
Jako babybox se označuje speciální zařízení pro bezpečné odložení především novorozeného dítěte. Má podobu schránky vybavené vytápěním i klimatizací. Boxy jsou permanentně vyhřívány na 28 stupňů Celsia, při vložení dítěte se spustí aktivní ventilace.
Navíc se zpravidla nacházejí v těsné blízkosti zdravotnického zařízení a z pohledu odložených dětí tedy dělají maximum pro jejich ochranu. Personál dostává s jistým časovým rozestupem signál o umístění dítěte. Tomu je tak neprodleně zajištěna potřebná zdravotní i sociální péče.
Bezpečnost však má zaručenou i osoba dítě do babyboxu odkládající. Tou je zpravidla matka, teoreticky může ale dítě odložit kdokoli. Tato zařízení jsou umístěna v místě, které je dostatečně nenápadné. Signalizace se zároveň spouští se zpožděním několika minut, cílem je, aby ženu při odložení dítěte nikdo neviděl a mohla prostor v klidu opustit. Je tedy v plné míře respektováno soukromí a anonymita. Odložení dítěte také není trestně postižitelné.
K této eventualitě vede podle psychologů ženu především situace, kdy se o narozené dítě nechce nebo nemůže starat. Odborníci, kteří s matkami v tomto zranitelném a současně složitém období přicházejí do kontaktu, vysvětlují, že se dotyčná často cítí nekompetentní a má pocit, že se dítě bude mít u někoho jiného lépe. To je další právní důsledek odložení dítěte, pakliže se biologičtí rodiče o svého potomka nepřihlásí, může být nabídnut k adopci.
Kolik dětí již prošlo českými babyboxy
Aktuální data z dubna 2024 uvádějí, že do českých babyboxů bylo odloženo za 19 let jejich existence už více než 260 dětí. Tím vůbec prvním se stal ten, který byl otevřen na Mezinárodní den dětí 1. června 2005 na Hloubětínském zámečku, v sídle soukromé kliniky GynCentrum.
Na své naplnění si počkal několik měsíců, 17. února 2006 se v něm našla měsíc stará holčička, která se jmenovala Soňa. Děvčátko u sebe mělo nejen rodný list, ale i dopis, v němž matka vysvětlovala své pohnutky pro odložení dítěte.
Dívenka pocházela z dvojčat a matka samoživitelka se nedokázala o děti postarat. Chtěla tak, aby miminko šlo do adopce a dostalo se k lidem, kteří na své dítě čekají déle než deset let. Matka si však nakonec adopci rozmyslela a dcerku si odnesla domů. V tomto případě tak měl příběh ten nejlepší možný konec.
Nicméně řada jiných dětí našla skutečně nové rodiny a podle vyjádření zakladatele babyboxů z roku 2021 byly v té době v milujících rodinách všechny. Za duchovního „otce“ tuzemských babyboxů je považován český novinář, spisovatel a chovatel koní Ludvík Hess.
Jak vznikly babyboxy
Nejedná se ale o ryze tuzemský nápad. Navíc babyboxy jednoznačně nejsou výdobytkem doby moderní. Matky, které nechtěly ohrozit bezpečnost novorozeněte, o něž se již nemohly starat, tuto situaci v dřívějších dobách řešily odložením na veřejném místě nebo přímo do bezpečí kláštera či jiného podobného zařízení. Již v 5. století tak byly za tímto účelem u kostelů zřízeny mramorové mísy. Historicky první babyboxy nechal vybudovat roku 1198 papež Inocenc III. u bran klášterů na území Papežského státu.
Přestože v Česku se začala podobná myšlenka zvolna etablovat až o mnoho set let později, podle mnohých primář kliniky Petr Pícha projevil i tak tehdy nebývale pokrokové smýšlení, když babyboxům na českém území dal ve své době pověstnou zelenou. Schránky pro odložení dětí mají stále mnoho odpůrců, ale podle odborníků jiná účinná alternativa neexistuje.
Institut utajeného porodu sice tuzemská legislativa zná a toto právo rodičce zakládá, nicméně jen v omezené míře. Jak oficiálně uvádí VZP, takto má právo porodit ve zdravotnickém zařízení pouze žena, která má trvalý pobyt na území České republiky a jejímuž manželovi nesvědčí domněnka otcovství. Tedy nemůže jít o ženu vdanou nebo rozvedenou kratší dobu než 300 dnů.
Proč mají babyboxy smysl
Jistě můžeme argumentovat tím, že děti nejsou věcí, kterou by bylo možno beztrestně kdekoli odložit. Rodiče mají určitou zodpovědnost. Ponechat děti v původních rodinách jednoduše není možné. Žena může vlivem poporodního stresu jednat iracionálně, což zvyšuje riziko, že se dítěti nedostane včasné adekvátní pomoci, jelikož ho odloží na nevhodném místě, případně mu rovnou ublíží. Životy děti jsou tak v bezprostředním ohrožení.
Sám zakladatel babyboxů Hess přitom přiznal v jednom z rozhovorů, že se pokud možno snaží ženám odložení dětí rozmluvit, pakliže jej napřímo kontaktují. Využití této možnosti by tak skutečně mělo představovat naprosto krajní možnost, kdy se rodička ocitne ve výjimečné nouzové situaci. I Ludvík Hess preferuje zavedení azylových domů pro matky s dětmi, kde bude rodičům v tíživých podmínkách nabídnuta pomoc.
Kritici především argumentují, že babyboxy nejsou v souladu s Úmluvou o právech dítěte. Ta zakotvuje právo dítěte na život, právo dítěte na identitu, právo dítěte znát svůj původ a být v péči svých rodičů. Sám zakladatel říká, že babyboxy především podporují ono základní právo, tedy právo na život.
Zkušenosti s dětmi, které jsou k dnešnímu dni již odrostlé, navíc ukazují, že skutečně žijí v milujícím prostředí. A ačkoli samozřejmě v rodinách nutně vyvstávají otázky po biologických kořenech, děti mají se svými „náhradními“ rodiči harmonické vztahy. O situaci pomlčet, což je varianta, kterou někdy rodiče zvažují, není řešení, adoptovaným dětem totiž podle současných tuzemských zákonů nelze tuto skutečnost utajit.
Zdroje
1) Problematika babyboxu
2) Zakladatel babyboxu - děti bývají i nahé a nevykoupané
3) Podmínky pro utajeny porod
4) Babyboxy Moravskoslezského kraje s ohledem na dětská práva
