Článek
Všimla jsem si, že spousta z nich to uvádí větou: „Až teď jsem si uvědomil…“ a tak dále. Jako by nás chtěli odradit od touhy být na jejich místě. Jako bychom je měli litovat, že jejich bohatství neléčí jejich deprese. To je skvělé, že si to uvědomují, ale říkat to veřejně nám… to je prostě facka do tváře.
Jasně, že si za peníze štěstí nekoupíte! Vždyť štěstí jako trvalý stav ani neexistuje. Ale zatraceně dobře se s nimi žije, ne?
Peníze vám koupí přístup k té nejlepší zdravotní péči. Koupí vám příležitosti. Moc něco skutečně změnit. Koupí vám vliv. Sakra, můžou vám koupit i smysl života, když budete chtít. Můžete si vzít tolik času, kolik chcete, abyste se věnovali čemukoliv, co vás zajímá. Koupí vám druhé šance. Čas. A tak dále.
Nesnažím se znehodnocovat jejich duševní utrpení, ale když přijde na to, že peníze duševnímu zdraví nepomáhají… dovolím si nesouhlasit. A připadá mi skoro urážlivé, že zveřejňují taková videa s vědomím, že my všichni nějaké peníze potřebujeme.
Jakmile máte hodně peněz a koupíte si všechno, co chcete, začnete si uvědomovat, že ty věci jsou jen věci. A jakmile získáte pohodlí, jste zase sami se sebou. A jste pořád stejní. Takže samozřejmě, že vás to nepromění v nějakého věčně veselého sluníčkáře. Jste pořád jen člověk.
Jen… prostě to nesnáším. Tak moc. Uráží mě to. Tak to prostě cítím. A jsem unavená z toho, jak tyhle řeči slyším pořád dokola od celebrit a influencerů. Trochu vnímejte realitu, ve které žijí vaši sledující.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
