Článek
Zrovna jsem si dělala kafe, když mi zazvonil telefon. Neznámé číslo, ale zvedla jsem to. A kdo se neozval – „Marek“, známý, se kterým jsem se neviděla ani nepamatuju, určitě pět, možná víc let. Chvilku jsme klábosili o ničem, znáte to, jak se máš a co děláš. No, co dělám… zrovna jsem bez stálé práce, tak hledám, však je to teď všude těžké.
Marek hned přitakal, jak je ten trh práce hrozný, a začal si stěžovat, jak se zrovna zbavuje firmy, co měl snad dvacet let, protože „hejlové už dneska nic nekupujou“. Trochu jsem se zasmála, přišlo mi to jako dost divný způsob, jak mluvit o klientech, ale říkala jsem si, třeba má jen blbou náladu.
Pak ale přešel na jinou notu. Začal vyprávět o jejich chalupě v Jizerkách a jak mají ještě byt v Praze na Vinohradech, na „fakt dobrý adrese“, a že chtějí celé léto strávit na horách, protože v Praze je v létě k padnutí. No jo, pomyslela jsem si, kdo by nechtěl. Něco jsem zamumlala ve stylu „To jsou starosti, co bych taky chtěla mít,“ a zase jsme se zasmáli. A pak to přišlo. Ten jeho nehorázný požadavek.
Prý hledají někoho, kdo by se jim postaral o starou tetičku, která s nimi bydlí. Je prý extrémně obézní, skoro pořád jen leží. A potřebovali by péči na celé tři měsíce, sedm dní v týdnu, bez jediného dne volna. A víte, co je na tom nejlepší? Ten byt na Vinohradech, kde by tetička zůstala, nemá klimatizaci. Chtěli mi za to nabídnout celé tři tisíce korun týdně! Prý je to „lehká práce“ a měla bych tam vlastní pokoj. No skvělé, já mám vlastní byt, takže pokoj nepotřebuju, díky.
Slušně jsem mu vysvětlila, že tuhle „úžasnou“ nabídku budu muset odmítnout. Marek se smrtelně urazil. Začal fňukat, že nikoho tak hodného jako já neznají, a protože jsem dřív dělala recepční v hotelu, tak přece umím „ty věci s první pomocí a nosit jídlo“. Znovu jsem ho odmítla a on vypadal naprosto zmateně. Tak jsem se ho rovnou zeptala: „A ty bys pracoval za tři tisíce týdně? Protože já teda ne.“ Řekl, že mi za týden zavolá, jestli jsem si to nerozmyslela. Jakmile jsme domluvili, zablokovala jsem si jeho číslo. Některým lidem prostě přeskočilo.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
