Článek
Je mi jednadvacet, mému bratrovi Markovi je třicet.
Když mi bylo patnáct, začal jsem chodit s Madlou. Byli jsme stejně staří. Před třemi lety se se mnou zničehonic rozešla. Bylo to pár měsíců poté, co se bratr vrátil z mise v zahraničí. Nedala mi žádné vysvětlení, prostě to ukončila přes SMS. O tři měsíce později světu oznámila, že je těhotná. Otec byl „záhadou“. O dalších šest měsíců později, poté, co se narodila jejich první dcera, ji můj bratr požádal o ruku.
Nikdo neměl ani čas zpracovat, co se vlastně stalo, protože měli rychlou svatbu na úřadě, kde byl jen náš otec a její sestra. Hned potom byl Marek převelen do Japonska, takže se tam odstěhovali.
Teď se právě vrátili a oznámili, že budou mít druhou, „oficiální“ svatbu pro celou rodinu. Bratr za mnou včera přišel. A řekl mi, že se omlouvá za to, „jak se věci seběhly“, ale že je připravený na to zapomenout a jít dál v zájmu rodiny. Že náš otec a celá jeho strana rodiny očekávají velkou veselku a že by chtěl, abych mu šel za svědka.
Řekl jsem mu, že on i náš táta můžou jít do háje a že na jeho svatbu rozhodně nejdu.
Už si plánuju dovolenou. V den, kdy se budou brát, budu na jiném kontinentu. Daleko od jejich divadla.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
