Článek
Odešla jsem od manžela den poté, co se odstěhovalo naše nejmladší dítě. A on teď říká, že jsem ho celé ty roky podváděla.
Bylo to před deseti lety. Zavolali mi ze školy, že je naše nejmladší dcera (tehdy devítiletá) nemocná a musím si pro ni přijet. Když jsme dorazily domů, uslyšela jsem je z naší ložnice. Zpanikařila jsem a začala dělat hluk, abych jim dala najevo, že nejsou sami a že je se mnou dcera. Brečím, jen když to píšu, stále brečím, kdykoliv si na ten den vzpomenu.
První rok poté byl pro mě peklo. Cítila jsem se bezvýznamná, neschopná, ošklivá a nežádoucí. Začali jsme chodit na terapii a manžel sliboval, že udělá cokoliv, aby to zase fungovalo. Přestěhovali jsme se, koupili nový nábytek a já si vytvořila nový zvyk – každý večer před spaním jsem převlékala povlečení. Nic z toho ale nefungovalo tak, jako to jedno ráno, kdy jsem se probudila a uvědomila si, že svého manžela už nemiluju. Po tomto zjištění se zdálo všechno snazší. Viděla jsem ho jako spolubydlícího a skvělou podporu při výchově dětí. Jako dobrého přítele. Oba milujeme naše děti a chtěli jsme pro ně to nejlepší. Dalších deset let jsme se skoro nehádali a vychovali jsme tři krásné, šťastné a úspěšné mladé lidi.
Když jsem si uvědomila, že ho nemiluju, přestalo mě také zajímat, jestli to udělá znovu. Bylo mi to jedno, dokud jsem spala každou noc v čistém. Náš intimní život se změnil z několika styků týdně na párkrát do roka, a to vždy s ochranou, protože bez ní jsem se ho už nechtěla dotknout. Přestala jsem mu říkat „miluju tě“. On pokračoval a vždycky říkal, že počká, až mu to řeknu zpátky.
Okolo Vánoc naše nejmladší dcera, které je teď devatenáct, podepsala svou první nájemní smlouvu. V tu chvíli jsem věděla, že jsem volná. Začala jsem si zařizovat vlastní odchod a rozvod. Našla jsem si byt. Když jsem mu to řekla a podala mu rozvodové papíry, byl v šoku. A když jsem se den po dceři odstěhovala, byl ještě víc šokovaný a zdrcený.
Teď mi říká, že jsem ho celá ta léta podváděla, když jsem se chovala, jako bych byla v pohodě, zatímco on každý den litoval, jak mi ublížil. Že jsem chladná, vypočítavá a pomstychtivá. Žádné z těchto obvinění nepřijímám. Nevidím to tak. Vidím to tak, že jsem (a on samozřejmě také) udělala to nejlepší s kartami, které mi byly rozdány, abych vytvořila šťastný a spokojený život pro naše děti. Pro celou naši rodinu. A myslím, že se mi to podařilo. Co víc by po mně mohl kdokoliv chtít?
A ne, povlečení už si každý večer neměním. Nemám k tomu důvod.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
