Článek
První republika je dnes často označována za ekonomického tygra a její doba je vyzdvihována jako perioda, kdy Československo patřilo mezi nejvyspělejší země světa. Je to sice trochu idealizovaná představa, svědčí ale o mnohém. Prvorepublikové Československo se poměrně rychle vzpamatovalo z rozpadu Rakouska-Uherska, využilo svoji průmyslovou základnu z jeho doby a zmizelé trhy rychle nahradilo.
Dvacátá léta bylo dobou vrcholné prosperity a Československo bylo skutečně oním „premiantem“, kterého chceme v první republice vidět. Potom ale přišla světová hospodářská krize, která odhalila nejednu slabinu naší ekonomiky, a následně Mnichov, okupace a druhá světová válka.
Československo nebylo po roce 1945 tak zničené jako jiné evropské země a celková výchozí situace byla ve skutečnosti lepší, než jakou měla nová republika v roce 1918. V době těsně po válce se československé ekonomice v rámci možností dařilo. A platí to i o prvních letech po roce 1948. Těžký průmysl našel odbytiště na východních trzích a také jsme pro něj měli dostatek vstupních surovin. To, co fungovalo v 50. letech, již ale v dalších dekádách nefungovalo a Československo, stejně jako zbytek východního bloku, začalo vůči západní Evropě rychle zaostávat.
Západní Evropa, jejíž ekonomika byla podpořena Marshallovým plánem, se z následků války rychle vzpamatovala a začala profitovat ze svobodných politických a ekonomických systémů. To vedlo mimo jiné k tomu, že západní podniky ve velkém inovovaly, byly schopné vyrábět nové a nové produkty, navíc ještě rychleji a levněji.
Od sedmdesátých let po sametovou revoluci
Výše popsané se samozřejmě neděje přes noc, šlo o postupný proces, který již ale nebylo možné skrývat ani před občany. Režimní ekonomové si uvědomovali, že ekonomika východního bloku nemůže té západní konkurovat a že jí v mnoha odvětvích doslova ujíždí vlak. V letech osmdesátých se proto pomalu, ale jistě začalo mluvit o nutných změnách, které měly uvolnit podnikům do jisté míry ruce. Ve skutečnosti se ale udály spíše kosmetické změny, dokonce menší, než jaké prosadila V Sovětském svazu Gorbačovova perestrojka.
Československá ekonomika se již dostala do spirály, ze které bylo těžké uniknout. Aby bylo schopná alespoň do jisté míry udržet životní úroveň občanů, byla nucená rezignovat na tolik potřebné inovace, a dokonce vynálezy československých vědců a inženýrů prodávala za tolik potřebné valuty na západ. To vše ale nebyly jen teoretické pasáže v ekonomických svodkách. Pociťovali je sami občané, a to velmi intenzivně.
Jak se žilo lidem na špatné straně železné opony
Občané Československa se mohli celou dobu trvání komunistického režimu utěšovat tím, že jejich životní úroveň je vyšší než ve většině ostatních zemí socialistického bloku. To mohli koneckonců na vlastní oči potvrdit všichni, kteří v rámci rekreací či pracovních cest vyjeli třeba do Rumunska, Sovětského svazu apod.
V porovnání se západem však byla situace našich občanů poměrně tristní. Zvláště v pozdějších dobách již lidé v pohraničí mohli na svých televizích chytat rakouské či západoněmecké programy, případně se sem dostávaly západní produkty i nejrůznější materiály a bylo jasné, že Československo zaostává prakticky ve všem.
Prvotním problémem byla nedostupnost západního zboží. Pouze stát mohl nakládat s valutami, které občanům poskytoval jen v omezeném množství prostřednictvím tzv. devizového příslibu. Sám jich měl i z výše popsaných důvodů chronický nedostatek a západní zboží mohl pro domácí trh nakupovat jen ve velmi omezeném množství. To následně prodával v obchodech Tuzex, původně určených pro prodej exkluzivního exportního zboží.
Jinými slovy: řada výrobků, které byly na západě již běžné, u nás prakticky nebylo možné sehnat. Jistou možnost nabízel černý trh, v poměru k průměrné mzdě byl ale nákup jakéhokoliv takového zboží mnohonásobně nákladnější než pro člověka žijícího na západě. Doma vyráběné alternativy západních výrobků buď vůbec neexistovaly, anebo byly co do kvality mnohonásobně horší.
Nedostatek dovozového zboží se navíc netýkal jen elektroniky, oblečení, aut apod. Stejná situace panovala v segmentu potravin. Fronty na pomeranče nebo banány jsou koneckonců symbolem komunistické éry.
Centrálně řízená ekonomika také znamenala velmi častý nedostatek toho či onoho zboží. Podniky byly nucené plnit plány a nemohly pružně reagovat na situaci na trhu. Fronty na toaletní papír, resp. nemožnost jej sehnat, to lidé na západě zkrátka neznali.
Kapitolou, která stojí za zmínku je také zdravotnictví. I tento segment za západem výrazně zaostával. V Československu sice existovala velmi hustá síť zdravotnických zařízení, současně ale chybělo západní vybavení, léky a v neposlední řadě i intenzivnější kontakty našich lékařů s nejnovějšími trendy. I proto byla v Československu o několik let nižší doba dožití než třeba v sousedním Rakousku.
Všude též panovala vysoká míra korupce a k mnoha službám nebo produktům se občané v Československu dostali jen za úplatek příslušné osobě. Na západě korupce existovala v mnohem menší míře, a nikoliv v oblastech spojených s naplňováním každodenních potřeb.
Rozdílů mezi životem v Československu a na západě bylo zkrátka více než dost.
Zdroje
1) Československo předhánělo Západ tak dlouho, až zůstalo daleko za ním
2) Krizi měla ekonomika v socialistickém Československu jen jednu. Trvala ale čtyřicet let
3) Dovedete dětem vysvětlit, jak fungoval Tuzex a proč vůbec vznikl?
4) Sto let republiky: Máme se dnes ve srovnání se západem lépe než tehdy?
