Článek
Jedním z typických rysů předlistopadových poměrů se staly fronty. Ty se stály téměř na vše, ponejvíc pak na jídlo. Ostatně i dnes s nadsázkou tvrdíme, že před obchodem byla fronta jako na banány, chceme-li vyjádřit, že jsme potkali na daném místě velké množství koupěchtivých zákazníků.
Banány ale nebyly jediným artiklem, který byl za socialismu vzácností. Podobně chybělo také maso. Kromě potravin nakupující měli nouzi i o elektro a spotřebiče jako televizory a pračky. Nechat zajít pověstnou chuť si mohli zájemci i na kolo Favorit nebo obkládačky do koupelny. Omezený byl výběr módního oblečení pro ženy, ale i dětských oděvů. Chyběl dokonce i toaletní papír či dámské hygienické pomůcky.
Řada věcí byla nedostupných pro okamžitý nákup, v některých případech se ale mohlo čekat dokonce i několik let. K prázdným obchodům se přidávaly i nekvalitní služby a nízké mzdy. Tragický obrázek socialistického života pak dotvářelo i skomírající zdravotnictví a zdevastované životní prostředí.
Při dobrých známostech bylo možné si trochu „přilepšit“ a vybrané nedostupné zboží na něj mohlo čekat takzvaně pod pultem. Zásadním neduhem socialistické společnosti totiž jednoznačně byla i všudypřítomná korupce a nejrůznější „šmelina“. Proč to všechno?
Proč centrálně plánovaná ekonomika selhávala
Centrálně plánovaná ekonomika byla zavedena a řízena podle sovětského vzoru. Stát tedy rozhodoval o tom, co, jak a pro koho se bude vyrábět. Plánování probíhalo v pětiletých cyklech. Hospodářství před rokem 1989 se orientovalo především na těžbu a těžký průmysl. Současně došlo k likvidaci soukromých podnikatelů.
Přitom si tehdejší Československo paradoxně nevedlo po druhé světové válce nikterak špatně. Stále ještě zde figuroval přídělový systém, nicméně se zdálo, že se ekonomika poměrně úspěšně vzpamatovává z válečných útrap. Poválečná obnova pokračovala rychle díky zahraniční pomoci UNRRA, dosažitelným západním trhům i díky tomu, že se válka na českém území nepodepsala tak razantně.
Teoreticky vzato by plánovaná ekonomika mohla omezit nezaměstnanost, nepředvídané výkyvy trhu, duplicitu investic a ekonomické ztráty, způsobené jejich malým využitím. Proč plánované hospodářství ve skutečnosti nefungovalo? Zásadní problém spočívá v první řadě v tom, že jednoduše nikdo neměl motivaci starat se o svěřené státní statky podobně jako by to činil u majetku v soukromých rukou.
Fakt, že socialismus se skrýval za heslo, že všechno patří všem, vedl také k tomu, že kvetla ekonomická kriminalita a rozkrádání majetku. Nikdo si příliš nedělal vrásky z toho, že si bez myšlenky na vrácení „půjčil“ ze svého zaměstnání to, co mu doma zrovna chybělo. A to v duchu hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu“.
Socialistický režim by se zhroutil sám od sebe
Druhým důvodem bylo jednoduše to, že ti, kteří měli plánování výroby na starost, neodhadli počet obyvatel. Národní podniky nebyly schopné v krátkém časovém období zvyšovat nebo měnit výrobu podle aktuálních požadavků trhu. Ty se navíc nedají odhadovat takříkajíc „od stolu“. Nikdo další jednoduše nezná potřeby druhé osoby tak jako ona sama.
Podniky se kromě toho chovaly zcela proti tržní logice: Snažily se maximalizovat množství zdrojů, aby bylo plnění plánů snazší. Logickým chováním je naopak snažit se snížit vstupy a eliminovat výstupy, jak vysvětlil ekonom Daniel Váňa pro server iDnes.
Výrobní náklady převyšovaly zisky, produkovaly se výrobky, o které neměl nikdo zájem a společnost chudla. Neefektivní výroba byla podle historiků společně s armádou jedním z čítankových příkladů nesmyslného hospodaření.
Dalším aspektem byla ona orientace na těžký průmysl. Československu ale chyběly zásoby potřebných nerostných surovin, požadované plnění plánu tak výrazně prohloubilo závislost na dodávkách ze Sovětského svazu. Což se hodilo maximálně tehdejšímu SSSR, který skrze upevnění této závislosti mohl další země celkem úspěšně ovládat.
Celý mechanismus tak prakticky nebyl reálně životaschopný. Statistický hospodářský růst je beze zbytku pohlcován růstem nadbytečných a neužitečných zásob a růstem rozestavěnosti, uvádí k tématu socialistického hospodaření Karel Kühnl v exilovém Tigridově Svědectví v roce 1989. Současně také konstatuje, že režim prakticky žil na úkor budoucnosti.
Jak se změnily preference zákazníků
Autentická svědectví pamětníků poměry v socialistickém Československu taktéž dokreslují. Vzhledem k všeobecnému nedostatku zkrátka nebylo důležité, co jste přinesli domů. Vezmeme-li coby konkrétní příklad ono zmíněné maso, nikdo zkrátka a dobře neřešil, jestli se na něj dostala kýta nebo bůček.
V roce 2019 přinesl server Aktuálně zajímavé porovnání spotřebního koše Čechoslováků v roce 1989 a Čechů v době zmíněného srovnání. Spotřební koš je definován jakožto souhrn vybraných výrobků a služeb, jež jsou typické pro domácnosti v daném roce. Vyplynulo z něj, že žádná z položek z roku 1989 se v tom současném už nenachází, a naopak.
Češi si dnes mohou dopřát také biovýrobky, dentální hygienu, psychoterapii a služby výživového poradce. Spotřební koš Čechoslováka byl o poznání skromnější. Figurovalo v něm například maso z divoké zvěře, ovoce či dětské a hygienické zboží.
Dnes si navíc můžeme dopřát nejen luxusnější poživatiny, ale také kvalitnější. Obsahovala-li socialistická produkce škodliviny, režim to totiž většinou utajil. Jakékoli skandály jednoduše nebyly žádoucí. Dnes je úroveň kontrol potravin u nás momentálně vysoká.
Zdroje
