Článek
Československo se v roce 1953 probudilo do měnové reformy
Měnová reforma je definována jakožto ekonomický krok, při němž je zásahem státu nebo jiné moci změněna hodnota platidla nebo platidlo samo na určitém území. Změnu tak v tomto případě nevyvolává samotný trh.
Tímto zjednodušujícím označením se však obvykle myslí měnová reforma, která na tehdejší Československo dopadla v roce 1953. Nebyla nicméně první, historie zná celkem tři, přičemž ta první se odehrála v roce 1919 a ta druhá v roce 1945.
Následovala právě třetí měnová reforma v polovině 20. století. Její důsledky byly katastrofické. Historik Radek Soběhart, který je odborníkem na hospodářské dějiny střední Evropy, označil v rozhovoru pro Českou televizi celou událost přímo jako státní bankrot. Co se vlastně tehdy stalo?
Psal se 29. květen roku 1953 a tehdejší prezident Antonín Zápotocký národ údajně uklidňoval slovy, že se žádná reforma nechystá a že československá měna je pevná. Jakékoli zvěsti odrážel slovy, že se jedná o fámy, které šíří třídní nepřátelé. Podle historiků je však možné, že takto doslova to prezident vlastně neřekl, jeho slova se pouze tradují a je tak možné, že během let doznala zkreslení. Záznam projevu ve skutečnosti neexistuje.
Nic to však nemění na tom, že Československé republice skutečně nastaly nelehké časy. Zákon o peněžní reformě nakonec byl přijat hned 30. května téhož roku.
Politici se pokoušeli měnovou reformu utajit, nepodařilo se
Reforma se odhlasovala na schůzi Národního shromáždění. Ospravedlňován byl tento krok snahou zasáhnout živnostníky a sedláky. Drtivé následky však měla pro všechny občany. Dotkla se také důchodců nebo dělníků.
První zprávy se o ní objevily oficiálně teprve 1. června. Ty oznámily, že se kromě nastalé reformy taktéž ruší přídělový systém, který fungoval od roku 1939. Šlo o víkend, což byl záměr, lidé tehdy nemohli peníze utratit.
Nicméně již během poloviny května se lidé v panice hrnuli do obchodů, jelikož utajit reformu se samozřejmě nepodařilo tak důsledně, jak si vládnoucí režim přál. První plány na tento akt se nakonec objevily už v roce 1952. Tehdy o něm však věděl jen úzký okruh představitelů tehdejší vládnoucí strany.
O tom, jak intenzivně se tehdejší vládní představitelé snažili reformu utajit, svědčí nakonec i to, že skupina, která ji měla připravit, byla odeslána do Polska.
Co měnové reformě předcházelo
Československá republika ovšem nebyla v těchto událostech výjimkou. Po druhé světové válce čekaly peněžní reformy na všechny evropské země s výjimkou Spojeného království, Švýcarska, Švédska a Iberského poloostrova.
Československo se v té době nacházelo ve stavu hluboké ekonomické krize. Již od roku 1951 začala státní banka ztrácet kontrolu nad československou měnou a měnový systém se dostal do nesmírně složité situace. Státní dluh země v té době narostl do astronomické výše. V roce 1952 dosáhl částky už 138,88 miliardy korun.
Svou roli sehrával v událostech 50. let zmíněný přídělový systém, obyvatelstvo příliš nemělo kde realizovat kupní sílu. Kromě snížení poměru poptávky vůči chudé poválečné nabídce se režim snažil i zastavit černý trh.
Ekonomika, ačkoli paradoxně na vzestupu, byla začleněna do struktur zemí patřící do sovětské sféry vlivu, strojírenská výroba se zaměřovala na armádu a investice z poloviny mířily na rozvoj těžkého strojírenství.
Ti, kteří nakonec slovům předních státních a stranických činitelů o tom, že se nebude nic dít, uvěřili, prošli krutým vystřízlivěním. Pokud považovali zvěsti o měnové reformě za nepodložené fámy, z omylu je nakonec vyvedl rozhlas, který se stal z hlediska šíření informací oficiální médiem. Viliam Široký, tehdejší předseda vlády, v něm prohlásil, že stávající bankovky a mince budou platit už jen do pondělí 1. června.
Jaké důsledky měla měnová reforma roku 1953
Nakonec tato akce přinesla znehodnocení úspor občanů. A mnohými je dodnes s jistou nadsázkou nazývána jako velká měnová loupež.
V plné míře tak na ni doplatili jednoduše všichni, kteří měli alespoň nějaké úspory. Kromě snížení objemu peněz na zlomek původní hodnoty se snížila i kupní síla obyvatelstva. Střadatelé také pod vlivem této události přišli o takzvané vázané vklady, jež jim byly na účtech zablokovány už při zmíněné měnové reformě v roce 1945. Nejsilnější dopad měla na zemědělství.
Veškeré příjmy včetně sociálních podpor byly sníženy v poměru 5:1. Tento poměr se však týkal částek do hodnoty 300 původních československých korun v hotovosti. Vyšší částky byly směňovány v mnohem méně výhodném poměru 50:1.
Záměrem byl formální návrat ke zlaté měně, respektive k měně zlaté devizy, a umělé nadhodnocení kurzu koruny. Nic ze zamýšlených cílů se však realizovat nepodařilo. Měnová reforma vedla nakonec pouze k tomu, že životní úroveň obyvatelstva citelně poklesla, důvěra ve státní instituce byla otřesena a nemovitá i movitá hodnota rovněž.
Následkem také byly občanské nepokoje a protesty. Ty vypukly hned v den vyhlášení. V masivní míře se protestovalo hlavně v Plzni, kde se shromáždil dav přibližně 20 000 lidí. Nespokojené obyvatelstvo tehdy došlo až před radnici, kde se na úřednictvu dožadovalo vysvětlení, proč muselo k podobné situaci dojít.
Proč došlo k měnové reformě a hrozí opakování?
Proč ale nakonec muselo fakticky dojít k něčemu, co novodobí historikové jednoduše označují jako krach? Podle odborníků se jedná o ryzí důkaz nefunkčnosti centrálně plánované socialistické ekonomiky.
Etapy krize však neskončily dávno v historii. Může se měnová reforma opakovat? Prozatím zřejmě můžeme být v klidu. Když zastupitel Prahy 11 Robert Vašíček šířil podobná slova, ČNB to označila za dezinformaci.
Dokonce i Česká národní banka ve svém prohlášení v reakci na slova pražského politika uvedla, že reforma byla provedena v podmínkách totalitního politického i ekonomického režimu, kdy byly činnost a postavení centrální banky zcela podřízeny potřebám vládnoucí moci. Zároveň občany ujistila, že žádný zákon, který by něco podobného v tuzemsku plánoval, se nechystá ani není v jednání. Co však nelze zcela vyloučit je výrazné oslabení české koruny, které v důsledku zdraží dovolené i veškerý dovoz, taková situace nastala nedávno v Maďarku v důsledku politiky potlačování demokratických institucí Viktorem Orbánem, po které došlo ke ztrátě důvěry zahraničních investorů.
Důležité je také si podle ekonomů uvědomit, že laická veřejnost se často obává nespecifických problémů s měnou. Netuší však, co si pod nimi konkrétně představit. Měnová reforma totiž prakticky není totéž jako měnová krize.
Zdroje
1) Měnová reforma a následné občanské nepokoje
2) Šichtářové ne zcela přesné vyjádření k měnové reformě
3) Širší souvislosti měnové reformy
