Článek
Budík zvoní ve tři. Tma jako v pytli, ticho, že slyšíte padat špendlík a celé Brno ještě spí spánkem spravedlivých. Jen já ne. Já už si vařím první kafe, liju ho do sebe skoro vařící a v polospánku se šourám na šalinu, která mě odveze do mého malého království. Tedy, do kumbálu za prodejnou v našem pekařství.
Tady jsem většinou sám. Jen já, hnětač, mouka a pece, co hučí jako nějaký starý drak. Mým úkolem je sázet, nařezávat, péct, a pak balit chleba. Je to rutina, která by někoho asi ubila, ale já v ní našel svůj klid. Možná proto, že jsem utekl z místa, kde žádný klid nebyl. Z medicíny. Jo, fakt. Dva semestry stačily, abych pochopil, že biflování latinských názvů a tlak na výkon, ze kterého se vám dělá zle od žaludku, není nic pro mě. Táta se se mnou měsíc nebavil, máma to obrečela, ale já věděl své.
A právě tady, v tom mém voňavém azylu, mám jeden tajný rituál. Vedle pece, na dvou obyčejných skobách, visí staré, popálené chňapky. Jsou to takové ty obří, co vám zakryjí celé předloktí. Pokaždé, když časovač zapíská, že je várka hotová, na chvíli se zastavím. Zhluboka se nadechnu, soustředím se. A pak do nich vklouznu rukama. Plynulým, naučeným pohybem, přesně tak, jak jsem to viděl ve všech těch seriálech z nemocnice, když si chirurg navléká sterilní rukavice.
V tu chvíli nejsem Tomáš, pekař z Brna. Jsem doktor Novák na sále. Připraven k životně důležitému zákroku. Trouba pípá jako monitor životních funkcí. Otevřu ji a vyvalí se na mě oblak horké páry. Pacient je připraven. Opatrně, s maximální precizností, vytahuji jeden bochník za druhým. Každý je perfektní, kůrka zlatavá, a když na něj poklepu, zní dutě a zdravě. Operace se zdařila. Pacienti přežijí a budou dělat radost u snídaně.
Je to moje malá hra, moje soukromé vítězství. Důkaz, že i když jsem to nedotáhl na skutečného chirurga, pořád dokážu něco stvořit. Něco, co má smysl. A nikdo o tom neví. Je to jen mezi mnou, starou pecí a vůní čerstvého chleba. A víte co? Je to vlastně mnohem lepší.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
