Článek
Onemocněním známým jako chronický únavový syndrom (anglicky chronic fatigue syndrome – CSF) v České republice musí snášet kolem 50 tisíc nemocných. Aspoň se to tak odhaduje, přesný počet není znám. Dost pacientů se totiž správné diagnózy ani nedočká, zejména pokud jsou jejich příznaky mírnější nebo méně typické. Řada praktických, ale i některých specializovaných lékařů není o této nemoci dostatečně informována, takže příznaky přičítají jiné diagnóze, případně svým pacientům nevěří. Z toho pramení i obava pacientů, že budou označeni za psychicky nemocné, kterým fyzicky nic není, a proto se bojí vyhledat lékařskou pomoc.
Jaké jsou typické příznaky této nemoci
Nejtypičtějším příznakem je obrovská únava až úplné vyčerpání. U někoho přechází do chřipkových příznaků, včetně bolesti svalů, kloubů, nebo hlavy. Mohou se dostavit i potíže se spaním, ranní malátnost, ale také bušení srdce, problémy s koncentrací a pamětí a záněty různě po těle. Dalším typickým příznakem mohou být i návaly horka nebo naopak zimnice. Příznaky by měly trvat minimálně půl roku, aby se jednalo o chronický únavový syndrom, a ne o běžnou únavu.
Všechny uvedené příznaky mohou provázet i jiná onemocnění. U chronického únavového syndromu se ale příznaky vždy zhorší v intervalu 12 až 48 hodin po zátěži, lhostejno, zda je fyzická nebo psychická. Zhoršení může trvat dny, ale také dlouhé týdny. Jak jednotlivé příznaky, tak i jejich zhoršování po námaze je velmi individuální, což diagnostiku nemoci dále komplikuje. Postihnout může kohokoli, ale nejčastěji je tato nemoc stanovena u pacientů ve věku 40 až 60 let. Výjimkou ale nejsou ani nemocní mnohem mladší. Proč vzniká, to zatím nevíme, ale častěji se objevuje u lidí velmi aktivních.
Jak nemoc léčit
Současná medicínská péče se u pacientů s chronickým únavovým syndromem koncentruje na zmírnění příznaků a změnu denního režimu. Je třeba si bez výmluv a zkreslování zmapovat vlastní životosprávu – co jíte, co pijete, jak spíte, zda a jak relaxujete a sportujete a zda se někdy dostanete na čerstvý vzduch. Pacient se musí naučit, jak s chronickou únavou fungovat v běžných situacích a jak plánovat své aktivity vzhledem k tomu, jak nemoc danou osobu omezuje. Je třeba také umět poznat své fyzické a psychické limity.
Známá léčba se orientuje na jednotlivé symptomy nemoci. Pomoci mohou například antidepresiva, ale také různé relaxační metody, autogenní trénink, dechová cvičení, případně jóga. Některým pacientům pomáhá také akupunktura nebo akupresura.
A co psychoterapie?
Stejně jako u jiné psychoterapie, také pomoc pacientům s chronickým únavovým syndromem je velmi individuální. Je vhodné omezit stresové situace, k čemuž může dopomoci rovněž kognitivně-behaviorální terapie. Ta také mění myšlenkové vzorce, což může napomoci i změně celkového životního stylu. Podle rozsáhlé randomizované kontrolní studie, která proběhla v roce 2011 ve Velké Británii, významně zlepšila stav pacientů právě kognitivně-behaviorální terapie v kombinaci se stupňovanou pohybovou terapií. Vedle těchto ale mohou pacientům pomoci i jiné psychoterapeutické metody. Vždy závisí na tom, co danému klientovi psychoterapie vyhovuje nejlépe. Chce to čas a trpělivost, ale výsledky se dostaví.
Zdroje:
1) Chronický únavový syndrom: Jak se projevuje?
https://www.loono.cz/blog/chronicky-unavovy-syndrom-jak-se-projevuje
2) Psychiatrie ve zkratce: Chronický únavový syndrom:
https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2002/05/09.pdf
3) Únavový syndrom: Kdy se z vyčerpání vyspíme a kdy se z únavy stává nemoc
https://www.mojepsychologie.cz/chronicky-unavovy-syndrom-priznaky-lecba
4) Chronický únavový syndrom: Příznaky a způsoby řešení
https://www.herbavia.cz/blog/chronicky-unavovy-syndrom–priznaky-a-efektivni-metody/?srsltid=AfmBOoqFz_QnMCHcxna7cvCna4woGzQOWgtRdXhM4rNg_QXWv5plPi5C
