Článek
Svého bratrance Pavla jsem kdysi obdivoval. Byl to skvělý chlap a byli jsme si blízcí jako bratři. Chodil jsem tehdy s dívkou, Evou, do které jsem byl hluboce zamilovaný a plánoval si, že si ji jednou vezmu. Myslel jsem si, že můj život je dokonalý.
Jednoho dne jsem přišel domů z práce dřív. Kolega se nabídl, že za mě vezme zbytek směny, a já, unavený, jsem souhlasil. Když jsem dorazil domů, našel jsem je v mé posteli. Společně. Pavla a Evu. Byli v šoku, to je slabé slovo. Řekl jsem jim, ať jsou pryč, než se vrátím, a zase jsem odešel. Když jsem se vrátil, byli pryč. Eva mi tam nechala vzkaz, že se omlouvá a ať jí zavolám, až se uklidním. Nezavolal jsem. Napsal jsem jí zprávu, že jí sbalím věci a za pár dní je zavezu k Pavlovi, protože odteď bydlí u něj, ne u mě.
A to jsem taky udělal. Trvalo asi týden, než jsem všechno převezl. Oba se mi snažili omlouvat, ale neměl jsem jim co hezkého říct, tak jsem neříkal nic. Jen jsem zaklepal a předal tašky tomu, kdo otevřel.
Tři roky uběhly. Přerušil jsem s nimi veškerý kontakt. Nikomu z rodiny ani přátel jsem nic neřekl. Prostě jsem to v sobě uzavřel. Pak mi jednou zazvonil telefon z neznámého čísla. Byl to Pavel. Zněl šťastně a choval se, jako by mi nezničil život. Vysvětlil mi, že se s Evou budou brát a že by chtěl, abych mu šel za svědka.
Byl jsem tak naštvaný tou jeho drzostí, že jsem ztratil nervy. Seřval jsem ho do telefonu a zavěsil. Poslal mi zprávu, že nabídka stále platí, a pokud nechci být jeho svědek, tak prostě žádného mít nebude. Pár dní uběhlo a dostal jsem nápad. Odepsal jsem mu, omluvil se a poslal mu odstavec plný lží o tom, že jsem sice stále naštvaný, ale že by to mohla být příležitost pro nás tři se uzdravit a jít dál. Byl nadšený. Řekl, že všechno zaplatí, a dokonce mi pomůže vybrat oblek, což jsem přijal, protože jsem sakra nehodlal utratit ani korunu za jeho hloupou svatbu.
Přišel den svatby. Celý týden předtím jsem psal proslov. Všechny negativní pocity, které se ve mně za ty roky nahromadily, jsem dal na papír. Svatba byla hezká, museli do ní vrazit spoustu peněz. Byla tam celá naše rodina i velká část rodiny mé ex.
Nakonec přišel čas na můj proslov. Byl jsem nervózní, hlas se mi třásl, ale dostal jsem to ze sebe. Vysvětlil jsem všem, co mi ti dva hrozní lidé udělali. Nazval jsem je těmi nejhoršími jmény, co mě napadla, a popřál jim to nejhorší. Pak jsem odešel. Čekal jsem nějaký dramatický moment, šokované výdechy, ale nic. Všichni jen mlčeli.
Cestou domů mi volala matka. Vztekle mi řekla, že jsem zničil svatbu, že jsou oba na dně a ptala se, proč jsem to udělal. Řekl jsem jí, že si to za to, co mi provedli, zasloužili a vše, co jsem řekl, byla pravda. Dál je bránila, tak jsem jí vynadal a zavěsil. Od té doby mi volalo a psalo několik dalších lidí z obou rodin, naštvaných, že jsem zničil svatbu. Ale dostal jsem i pár zpráv od lidí, co tam byli, kteří mi vyjádřili podporu.
Nejsem si jistý, jestli se cítím lépe. Ale když mi lidé psali, že svatba je zničená, přineslo mi to obrovskou katarzi. Aspoň teď pocítili zlomek toho, co jsem kvůli nim cítil já. Ve svém proslovu jsem řekl zhruba toto:
„Dobrý den všem. Je mi ctí být na této svatbě a ještě větší ctí být svědkem. Byl jsem v šoku, že jsem vůbec pozván, protože naposledy, co jsem mluvil s ženichem a nevěstou, to bylo ve chvíli, kdy jsem je našel, jak spolu spí v mé vlastní posteli. Eva byla totiž v té době moje přítelkyně, ale asi nepochopila, že když s někým chodíte, nespíte s jeho bratrancem v posteli svého partnera. A ne že by Pavel nevěděl, že spolu chodíme. Kdo ví, jak dlouho mi ji ten slizký had obšťastňoval za zády. Týdny? Měsíce? Pro ty, co nevědí, s Evou jsme spolu byli dva roky. Miloval jsem ji z celého srdce a šetřil na zásnubní prsten. Možná kdyby Eva nebyla taková… jaká je, stál by tu teď na mém místě Pavel a já bych nemusel tři roky bojovat s démony v hlavě. Každopádně, slyšel jsem, že 50 % manželství končí rozvodem. Doufám, že ten váš bude ošklivý a bolestivý. Z celého srdce vám oběma přeju peklo. Zničili jste mi život a já vám nikdy neodpustím.“
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
